Důkaz zde:
Následovaly Bohemian National Hall & Czech Centre. Jít jsem tam musela, tak trochu vlastenecká povinnost, když už jste v New Yorku. Vydala jsem se tam hned po AMNH, přímou cestou přes Central Park. Byla to tak trochu osamělá trať. Po cestě jsem nepotkala ani živáčka, de facto uprostřed New Yorku, celkem absurdní situace. Já se nějak nechápu, proč většinu času chodím pěšky, možná proto, že z toho Velkého Jablka si chci ukousnouc co možná nejvíc. A když chcete velký kus Jablka, musíte hodně otevřít pusu. Výhoda jsou dost zpevněná lýtka a stehna! :D
Konečně na místě. Budova mi tak trochu připadá jako typický český kulturní dům, trochu lepší kulturní dům. Fasáda ušla, ale ty okna! No hrůza pohledět. Udělala jsem pár obrázků, nahlédla do "Hospody" (to je restaurace, která se rovněž nachází v CZ. Centru), trochu si zavzpomínala na svou vlast při pohledu na nápis "Národní budova" a vycházkovým krokem se odebrala k nejbližší subway station, která až tak blízko nebyla, jak se později ukázalo.
Pomalu se dostávám v pátku, který byl plný zajímavých věcí!
Každé ráno jsem si zvykla chodit do Starbucks jako každý správný New Yorčan. Podotýkám, že tady je Starbucks bez debat lepší. Mé obvyklé middle cappuccino a pokec s klukem co mi ho každé ráno o půl osmé dělá mi bude celkem chybět, až se vrátím zpět do Čech, achjo// :D
Ale Starbucks nezmiňuji náhodou. Dnes jsem v něm zažila pro mne ne moc obvyklou věc. Vedle mne seděl kluk, na stole měl rozdělané papíry, notebook, nějaké krabice a tašku plnou kdo ví čeho. Po chvilce se k němu usadili dva frajeři, chvíli si něco sdělovali a pak jim kluk dal něco z velké tašky. Nedalo mi a trochu jsem se přišoupla, abych do tašky viděla. Byla plná kartonů cigaret. A frajírci dostali hned dva. Vlastně nedostali, koupili si je. Ale způsobem, který mi spíš připomínal kupování koksu/marihuany na ulici. Z ruky do ruky a hlavně co nejvíc nenápadně. Po chvíli uvažování, co ten hošan ještě tak může prodávat jsem to vzdala a radši si zapnula iPod. Chuť jsem dostala na album Match&English od D. Rascala. Po pár minutách mi kdosi zaklepal na rameno.
Vedle mě seděl kluk, afroameričan a něco mi chtěl říct. Já tedy vyndala sluchátka z uší a čekala co přijde. Vypadlo z něho, že ho zajímá co to poslouchám, že to zní skvěle, ale že bohužel neví o jakého interpreta jde. Obratem jsem na něj vytasila všechny informace o tomhle Britovi, které o něm vím. Pak pokračoval rozhovor k tomu, odkud jsem. Tipoval Velkou Británii (nevím jak ho to napadlo:D)
Česká Republika mu moc neříkala. Musela jsem si pomoct pár jmény, které mě napadla. Jágr, Baťa, Klaus,... Dvořák, Smetana, Kafka, Forman. Už byl v obraze. To mě tak trochu zahřálo u srdce.
Další věc, která se při mém pátečním pobývání stala je tak trochu akční.
Klasická situace. Někde hoří. Jednou hasiči. Sedmá avenue totálně zasekaná. Ranní špička. Tři velká hasičská auta, si ale vcelku v pohodě jedou k cíli. Jak je tohle vůbec možné? Docela jsem zírala, když se nějakým záhadným způsobem utvořil uprostřed přecpané ulice malý koridor pro hasiče. Řidiči ostatních aut, téměř automaticky uhýbali, snažili se všemožně přemístit svá vozidla tak, aby udělali volno. Fascinující! V Čechách, konkrétně v Praze nejspíš nereálné.
Páteční odpoledne bylo "pro změnu" ve znamení The Metropolitan Museum Of Art, které se nachází v Central parku, na 5th Ave, u 81 ulice. Vzhledem k tomu, že až moc dobře vím, jaké to je jít z 28st. až na 81st., tak jsem radši zvolila pohodlnější dopravu metrem. Vystoupila jsem na 77st. a ten zbytek jsem si došla po vlastních.
Před muzeem byl šrumec, jako vlastně všude v NYC, ale tentokrát to mělo konkrétní důvod.
Pod schodištěm před budovou byla skupina zpěváků/muzikantů, které doprovázel pouze jeden hráč na basu, zbytek nástrojů obstarávali pánové pomocí svých úst. Při mém příchodu zpívali pecky od pana zpěváka, Franka Sinatry. Já tyhle spontánní akce na ulici žeru, takže jsem neváhala a usadila se na schodiště jako ostatní posluchači. Po každé skladbě se ozval mohutný potlesk jak od sedících tak i náhodných kolemjdoucích. Atmosféra bezvadná, hudba ještě lepší. Zazněl nějaký ten Elvis a Beatles. Všichni nadšeně tleskali, pískali a s uznáním houkali "wow" a podobně. I poblíž stojící policisté si podupávali do rytmu. Po každém "setu" se lidé nashromáždili, jako by to byla samozřejmost k účinkujícím a odměnili je libovolnou částkou. Já plná nadšení vytasila pětidolarovku a ještě poděkovala, jako vlastně všichni kdo přispěli. Nelituji.
Byla jsem jak u vytržení, když jsem našla tu správnou místnost plnou děl, která jsem doposud vídala jen na obrázcích. Foťák jsem tudíž nepustila z ruky. U těch nejslavnějších děl bylo téměř vždy namačkáno, ale každý byl ohleduplný, takže vám hned ustoupil jakmile jste vytasili fotoaparát.
U mých nejoblíbenějších jsem se postála trochu déle, abych si daný skvost mohla pořádně prohlédnout ze všech úhlů a vzdáleností. Pro představu se s vámi o pár úlovků podělím:
Van Gogh
Monet
Klimt
Po 3,5 hodině jsem toho měla celkem dost. Proto jsem se rozhodla muzeum opustit a návštěvu opakovat příště či přespříští týden. Aby si má duše přeplněná díly 19. a 12. stol. trochu odpočinula, zamířila jsem si to po 81st. až na Lexington Ave., po které jsem pak také chvíli šla, to proto abych se dostala na 77st. - subway station.
81st. je krásná ulice plná výstavních domů, tolik typické pro čtvrtě kolem Central Parku. Konstatuji, že jsou to velice drahé čtvrtě, jen tak někdo tady nebydlí. O to víc jsou klidné. Žádná podezřelá, tudíž nebezpečná individua zde neprochází, o to lépe pro mne, devatenáctiletou větévku. Jen se zasnít, že jednou třeba i mě bude patřit jedno z těchto okouzlujících míst k žití. Toto je konkrétně Upper East Side.
81st - Upper East Side
Cestou k metru po Lexington Ave. jsem se zastavila u venkovní prodejny zmrzliny. Chvíli jsem jí okukovala, zvažovala zda si dát či ne. Řekla jsem si že ne, pro dnešek utrácení bylo dost ( momentálně se snažím držet při zemi, pár pokusů už bylo:D) Vůle zvítězila nad chtíčem, ale jen do doby, než jsem se posunula o 5 kroků dál k výloze s francouzskými dezerty. Luxusní vzhled, pravděpodobně i luxusní chuť a nikoho by nepřekvapily i luxusní ceny.
Takže jsem neinvestovala. Ale i přesto jsem dovnitř vešla. Byl to vlastně obchod s delikatesami, čerstvou zeleninou, ovocem..a mnoho dalšími pochutinami. Taková samoobsluha pro bohaté. Potravinový ráj, radost pohledět!
Celá rozmrzelá, že ty sedy nic nekoupím jsem jen velmi nerada opustila market. Před výlohami byly lavičky a na nich strávníci té zmrzliny k zakoupení pár kroků zpět. Když jsem spatřila kelímky plné chladivého krému posypané kupou nasekaných jahod a malin tak mi to prostě nedalo a šla si koupit malý kelímek (malý kelímek v Americe není vůbec malý, je dost velký:D) Nechala jsem si do něj nasypat ještě to lesní ovoce a dychtivě jsem se šla usadit na lavičku, abych si mohla vychutnat "peanut cream". Lepší zmrzlinu jsem nejedla ani v Itálii, a že tam ji umí! Kombinace s lesním ovocem, které bylo opravdu čerstvé a šťavnaté byla báseň pro mé horní patro.
Zde je odkaz (omlouvám se! :D) http://butterfieldmarket.com/
No a to je asi tak vše pro dnešek. Užívejte krásného počasí v Čechách (prý tam je) a těšte se na další postřehy a zážitky z města, které nikdy, opravdu nikdy nespí! GN/M :-)
BB.
Butterflied Market - peanut cream
Žádné komentáře:
Okomentovat