Co se týče mých nových spolužáků tak musím konstatovat, že nic moc. Jediný fajn člověk je tam Matheus, velmi přátelský a komunikativní Brazilec. Hned jsem se dali do řeči. Mám dalšího kamaráda a už druhého zájemce o mé "průvodcovské" služby v Praze. Pokud to vyjde tak by to mohlo být skvělé. První zájemkyní je btw. Stella. Haha! :D
Po škole jsem nasedla na 34st. na metro a sjela dolů do Downtown. Dnes jsem měla v plánu si tak trochu víc projít Little Italy. Vzhledem k tomu, že v těsném sousedství je velice rozpínavá China Town jsem vlastně zabila dvě mouchy jednou cestou. No já byla i v SoHo, zase. V Little Italy jsem se zastavila v jedné italské (v jaké jiné) restauraci. Grilované telecí se salátem s jogurto-balzamicovým dressingem. Úžasný zážitek pro mé chuťové pohárky. Pravda, nechala jsem tam 35 babek, ale stálo to za to! Zatím jsem na jídle celkem šetřila, nevidím důvod si aspoň občas udělat tímhle radost.
Následovala oblídka obchodů a hlavně návštěva Adidas Originals Store, údajně jeden z největších vůbec. Řeknu vám, nic moc to nebylo. Výběr slabý, Star Wars série buď vyprodaná nebo měli jen malou část. A věci od Jerremiho Scotta jsem nenalezla vůbec. Zklamání! Podobný store v Praze je 100% lepší, světe div se. Dále následovalo několik obchodů, názvy po mne nechtějte, já si je fakt nepamatuji :D Spíš si pamatuji ty, které mě něčím zaujaly. Zajímalo mě, jak moc jiný bude Topshop v NYC, takže jsem se do něj vydala. Ceny, přehnané. Sem tam bylo něco nositelné, ale taky řádná sláva. Ale proč zmiňuji zrovna Topshop. V sekci s cingrlátky jsem potkala jednu slečnu černé pleti, která ovšem byla oblečená skvostně. První co mne na ní zaujalo byl krásné udělaný velký drdol z dredů a pak taky to, že byla oblečená kompletně do černé. Teď si řeknete, že jen další nudná co nosí jen černou. Naopak! Slečna to dovedla k dokonalosti. Nemohla jsem z ní sundat zrak. Po chvilce, kdy jsem ji "nenápadně" okukovala přistoupila ke mě a pochválila co mám na sobě. Já jsem neváhala a celá nadšená jí řekla, že na ní fakt nemám, a že už na ní chvíli koukám. Slečna se usmála ještě víc a hned se ptala jestli bydlím poblíž. Myslela jsi, že jsem zdejší, tudíž mé ego vyletělo kdo ví kam. Přiznala jsem barvu, že bohužel Czech Republic. Ještě jsme si chvíli povídaly a vyměnily si emaily. Jen škoda, že já hloupá ji nevyfotila! Ale třeba jí ještě potkám. Mám pocit, že ty nejlepší zážitky, které tady zatím mám byly zdarma. Cestou na nejbližší stanici metra jsem se najednou octla na celkem rušné ulici, při mém zjištění, že bílá jsem tady jediná mi trochu zatrnulo. Už z dálky jsem slyšela jakési výkřiky, zdálo se to jako nějaká demonstrace či co. Šla jsem tedy ze zvědavosti blíž, až jsem se octla uprostřed řvoucího davu černochů. Přes ten hluk nebylo slyšet vlastního slova. Jediné co jsem zaznamenala bylo, že nemají práci, a že chtějí pracovat. Víc jsem nezaregistrovala a radši jsem se dala rychlým krokem na ústup. Za touto velkou skupinou demonstrantů jsem potkala ještě větší skupinu policistů a taky vojáků. Pocit bezpečí přišel naštěstí brzo. Pro jistotu jsem neotálela, a vydala se zkratkou zpátky na stanici, abych se dopravila zpět do relativně bezpečného Uptown. Ke konci dne jsem, jak už je u mne zvykem skončila na 5th. ave. Směrem k Penn Station bylo ještě pár zastávek v několika obchodech s obuví. V jednom mne dokonce už prodavač uvítal mým jménem. Pamatoval jsi mě asi nejspíš z minula. Na Penn Station jsem měla 15 min času a ten jsem využila nákupem mé již druhé Americké Vogue a první Americké Elle. Celkem cca 3 kg. September Issue jsou nejtlustší za celý rok, takže není divu že tolik. Čtení nechám na cestu zpět do Prahy.
Zrovna spokojeně převaluji v puse můj malý cake ze včerejška. To je tak něco dobrého! Je jasné, že do Magnolia Bakery jdu znova. Ode mne pro dnešek vše. Dobrou noc/ráno.
BB.
Žádné komentáře:
Okomentovat