S úsměvem jsem se odebrala někam na jídlo. Zastavila jsem se na 5th. Ave v čínské restauraci. Dnes bylo heslo jediné - chutně a levně ! Na místo uvnitř se obvykle v době obědů/lunch docela čeká. Fronta se tvořila už u vchodových dveří. Čekala jsem zhruba 10 min a po této době pro mne přiběhla mladá usměvavá američanočíňanka. Usadila mne vzadu u stolu pro jednotlivce. Asi je to velmi vzácný a ohrožený druh. Ale pár nás u stolu sedělo. Cítila jsem se jak odstrčené štěňátko, které nikdo nechce. Ne, dělám si srandu, zas tak hrozné to nebylo. Vedle mne se posadila paní v dost pokročilém stádiu těhotenství. Objednala jsem si sladkokyselé kuře a během čekání se zabavila pozorování mého okolí. Miluji když jen tak sedím a pozoruji okolí, hlavně tady v New Yorku.
A je to tady, porce obrovská, ideální tak pro dva, tři lidi. Jakmile jsem sama sobě uznala, že už mám opravdu dost, se mladá nastávající maminka začala svíjet v křečích a bolestech. Bylo na ní vidět, že se asi děje něco špatného. Po pár sekundách počala celkem hlasitě křičet bolestí. Důvod byl jasný, praskla jí voda. Celá otřesená jsem pozorovala jak k ní běží všechny servírky v okolí. Jedna už volala záchranku. Všechno se seběhlo tak rychle. Za ani ne 3 minuty byla před restaurací záchranka. Paní byla ale naprosto v klidu a dokonce sama odkráčela ze dveří do sanitky. Cestou jí povzbuzovali lidé v restauraci, někteří jí přáli štěstí a zdraví při porodu. Bylo to opravdu dojemné. V Čechách by maximálně tak zírali. Jakmile toto malé-velké drama skončilo, vše se rychle vrátilo do normálu. Já ještě v šoku poprosila o účet. Za 7,50 dolarů jsem se královsky přež.... plus drama s prasklou vodou zdarma. Téměř nemohoucí chůze jsem se odkolébala ven. Cestou jsem si mírně vynadala. S tím přežíráním před nějakým úkonem musí být konec.
Mé kroky vedly do MoMa na 53st. Středa byla ve znamení skleníkového počasí. Nic pro přež... BB, která si to valí do muzea. Ale s myšlenkou, že uvnitř je klima, tudíž hrozně příjemně jsem přidala do kroku, už abych tam byla.
Na recepci jsem vytasila mou ID student card a vstupné bylo za 12 místo 20ti dolarů. Cool!
MoMa se v podstatě nijak neliší od Evropských muzeí umění. Jak vzhledem tak i obsahem. Já jsem byla zvědavá především na Picassa, Dalího, Matisse, Moneta, J.Miróa, Kahlo, Pollocka a další.
V MoMa je pár známých obrazů, pár méně známých a to je asi tak vše. Ještě co mne zaujalo, byla expozice v druhém patře, která se týkala elektroniky a celkově nových technologií. Je to dost interaktivní, takže tam se člověk docela i zabaví. Dalších z pozitivních věcí v MoMa je átrium, s několika kavárnami a také volně stojícími židlemi. Každý kdo chtěl posedět, zde měl možnost. I já jsem ji využila. Pochopitelně vedle sochy od Picassa.
Jakmile jsem usoudila, že umění jsem pro dnešní den zcela plná, neváhala jsem a vypravila se do Central Parku. Musím konstatovat, že to až tak dobrý nápad nebyl. I když vlastně ano!
Na 5th Ave. pár bloků před Cetral P. jsem potkala, teď se podržte..... Carmela Anthonyho. Stál u silnice a nejspíš čekal na řidiče. V ruce měl tašku od YSL. Hroznej čahoun, mraky mu asi sem tam pocuchají ježka na hlavě. Fotku nemám, otravovat jsem nechtěla. Myslím si, že toho chlapík má až nad hlavu. Chvíli jsem ho pozorovala. Měla jsem sluneční brýle, takže to nebylo až tak nápadné. Hrála jsem divadlo s iPodem, že mě vlastně ani nějaký Anthony nezajímá a pak pokračovala v cestě dál. Došla jsem až k zoo, která je v na okraji Central P. Zastavila jsem se a rozhodovala, zda pokračovat dál nebo to otočit a jít domů. Varianta B zvítězila. Pro dnešek jsem byla odepsaná. Mám za sebou další super normální New Yorský den plný zážitků a dojmů. Zítra má pršet, sakra-sakra-sakra!
Přeji krásné ráno, sobě přeji krásné usínání.
BB.
Žádné komentáře:
Okomentovat