Předposlední týden a pondělí týdne posledního.

Týden byla menší výluka (už jsem jak NBA) ale jsem zpět. V úterý jsem zažila zemětřesení. Byla bych ráda kdyby to byl vtip, ale není tomu tak. Po škole jsem se vydala rovnou dolů až na South Ferry stat. Důvod byl jediný. Konečně dobýt toho zeleného mužíčka, který vítal nové přistěhovalce a stále je symbolem svobody. Svobodu bych ale dala do uvozovek. Tak růžové to opravdu nebylo. Momentálně čtu Ragtime, a v něm je dost barvitě popsána tehdejší situace. Žádný med.
Zkrátím to. Na Sochu Svobody jsem se nedostala. Důvod byl limit lidí na den. 256. Navíc mi slečna u pokladny řekla něco ve smyslu, že i tak je dneska Socha uzavřená. Byl tam fakt velký hluk, takže jsem důvod už nezaslechla. Nepotěšilo mě to, ale svět se nezhroutil.
No jo, ale co s celým dnem? Naštěstí je NYC místem neomezených možností, tudíž jsem zvolila nejbližší bod, Wall Street. Tuhle slavnou ulici vonící zelenými papírky jsem přece nemohla vynechat! Cestou mi přišlo celkem zvláštní, proč je tolik úřadníků/kravaťáků venku. Vždyť bylo už po obědech. Turista žádný, díky bohu. Už mě ti turisté začínali štvát ( no jo, taky jsem..) ale já dávám přednost prostředí bez cvakajících foťáků a neustále blokovaných chodnících. Heslo dne (celého pobytu) je "infiltrace" Jde mi to, už se mě pár turistů zeptalo na cestu, haha:D
Je pravdou, že jsem se sem tam prozradila, přece jen fotit musím, je tady toho tolik k vidění/focení...
btw. ten můj foťák stojí fakt totálně za nic!
Náhodou jsem se zatoulala na dolní břeh. Objevila jsem krásné místo pro pozorování Brooklynského mostu, ale k čemu mi to je když můj debil (nová přezdívka pro ten pitomí Olympus, rok výroby "XXX, co já vim" fotí jako...deb....) No co, v mé paměti to zůstane ještě dlouho, takže nevadí.
Konečně jsem se dostala na výše zmiňovanou ulici. Totálně zaplněná kravatama. Přišlo mi to opravdu divné. Důvod na sebe nedal dlouho čekat. V půlce Wall jsem se najednou zachvěla. V hlavě mi lítaly myšlenky jak ve Hvězdných válkách. Absolutně jsem nechápala co se děje. Lidé okolo na tom byli očividně stejně. Najednou někdo zařval, že je to teroristický útok. Ale počínající paniku uklidnil poblíž stojící policista. Prý je to zemětřesení, které bylo před malou chvílí zaznamenáno ve Washingtonu. Jestli tohle mělo někoho uklidnit, nevím nevím. Všechny budovy byly z tohoto důvodu asi hodinu před samotnými otřesy evakuovány (proto tolik kravat v ulicích)

Každopádně muži v kravatách si s tím moc nelámali hlavy. Svá starbucks kafíčka si i nadále vychutnávali. Mám dojem, že byli rádi, že jsou na ulici a ne ve Wall's kanceláří. Někteří tohle neplánované volno využívali obědem N°2. Fascinovalo mě to pohrdání nějakou svévůl přírody. Vážně legrační. Pocit při samotných otřesech asi nejsem schopná přesně vyjádřit. Rozhodně to podruhé zažít už nechci. Po mírně filmovém zážitku jsem chtěla najít asi nejslavnější "sochu" která v NYC je. Zuřícího býka na Wall street. Nenašla jsem, jen velkou červenou kostku u Brown Brothers Harriman building.

Tak jsem to vzdala a hledala něco, kde bych mohla strávit svůj volný čas Netrvalo dlouho a narazila jsem na Century 21. Konečně ! Už bylo na čase. Vešla jsem dovnitř. Abych byla upřímná, vypadá to jako jeden velký sekáč. Sekáč ukrývající takové poklady, že jsem nestačila zírat. Boty od Diora/Valentina/ Louboutina za zlomkové ceny. Oblečení od ostatních luxusních značek, také žádný problém. Jediné co potřebujete v tomto "komplexu" je trpělivost a pevné nervy. Lidí kotel, věcí kotel. Já přehrabování a hledání těch nejlepších a s co možná nejlepší cenou moc v lásce nemám. Ale byla bych hloupá, pokud bych si zde nic nekoupila. Po třech hodinách jsem se konečně vyprostila ven. Rozhodla jsem se jet domů. Zničenost se dostavila rychle.

Na středu jsem neměla opět žádné plány. Razím heslo improvizace. Během hodiny jsem se opět zakecala s Matheusem (z práce ve dvojici, kterou nám zadala Monica, pokaždé volně přejdeme v kecání, které utne lehce nasupená Monica) Stihli jsme si naplánovat oběd v Chinatown po škole. Na místě jsme se ještě rozhodovali mezi Little Italy a Chinatown, nakonec jsme skončily ve Vietnamské restauraci někde na pomezí Little I a China T. Já si objednala jakési kuře s medem a citronelou a Math si dal mix s krevetami, hovězím, vepřovým a kdo ví čím ještě. Měl to skvělé, já to měla..normální. Ještě že se podělil!

Oba jsme nějak nespěchali domů, takže nebyl důvod se trochu neprojít po zákoutích čínské čtvrti. Procházet se skrz pravé čínské tržiště plné nejrůznějších mořských potvor, které jsem v životě neviděla, různých přísad a podobných věcí bylo vskutku zajímavé zpestření dne. Došli jsme až do malého parku, kde Američtí Číňané trávily své volné chvíle. Něco jako velké společenské hřiště. Postarší pánové hráli karty, podotýkám čínské. Pravidla neznámá. Hned vedle hráli dva jiní pánové pro změnu hru, kterou nemohu identifikovat. Asi je to normální v Číně na sebe řvát, protože po celém parku se to rozléhalo dost hodně. Lehce unavení jsme se usadily naproti jednomu pánovy. V ruce držel nástroj, jméno nevím, ale zvuk mi byl dost povědomí. Dával si to tak, že nebylo jiné cesty než to ocenit nějakým tím dolarem. Po půl hodině jsme se přesunuly o pár kroků dál k jinému hudebníkovy, respektive celé skupině. Čínské banjo, a dvě čínské kdo ví co. Byli naprosto skvělý. Vystřihli americkou hymnu, Jingel Bells a další. Nestačila jsem zírat. 

Pomalu bylo načase opustit Downtown a jet domů. Cestou metrem to bylo veselé. Už poněkolikáté se do vlaku dostali nějaká individua a žebrali o peníze. Způsobem ale velice originálním. Jakmile vyjel vlak ze stanice, jeden člen tlupy vystoupil doprostřed vagónu a spustil svou (nejspíš natrénovanou) řeč o tom co se mu stalo a proč po nás vlastně ty peníze chce. Většina ho pozorovala pobaveně, někteří ale ochotně vytáhli peněženky a podpořili ho. Zprvu jsem chtěla ocenit ten originální způsob, ale pak jsem si řekla že mě taky nikdo cizí peníze jen tak nedá. Měl smůlu.

Navíc tohle se mi v metru nestalo poprvé. Byl už čtvrtý. Nemám tohle ráda. 

Cestou domů z Penn Station poblíž mě seděl chlápek a četl si. Vypadal u toho vážně komicky. Tak jsem se na něj chvíli zaměřila. No světe div se. V ruce držel jednu z epizod Star Wars a očividně nebyl duchem přítomný. Focení si nevšiml, jak by taky mohl, že? 

Čtvrtek patřil celý New Yorskému baseballovému clubu Yankees. Zápas měl začít v jednu odpoledne, ale kvůli dešti se oddálil až na půl třetí. Lupen jsem si kupovala sama, nikdo ze třídy nechtěl jít. Nechápu proč. No co, nevadí. Po vyučování se mělo čekat před školou na zbytek Yankee nadšenců.

Náš průvodce byl kluk, který vypadal jako zapálený fanda. Nakonec z něho vylezlo že dělá design a baseball vůbec nesleduje, respektive žádné sporty. Při čekání jsem se zakecala s jednou španělkou, jméno nevím. Jen to, že jí bylo 31 (vypadala tak na 18) ale v pohodě "holka" 

Po pár minutách mě oslovil vysoký kluk, plochý kšilt, že prý mě už ve škole viděl, jak se mám a jestli jdu na Yankees s někým. Šla jsem sama, takže mi tohle přišlo náramně vhod!:D Jmenuje se Romain, je to Francouz a je tady teprve týden. Hned mě představil jeho kamarádovi Antoinemu/Tonimu. Rovněž Francouz. Bavili jsme se snad o všem co nás napadlo. U hudby jsme se zasekli po celou dobu v metru. Málem jsme přejeli stanici, kde se přestupovalo na jinou linku, směřující přímo na stadion Yankees. Místa jsme měli schodou okolností téměř vedle sebe, takže nebyl problém se sesednout. 

Vedle nás se posadil jeden Japonec, náš "spolužák" ze školy. Znal pravidla. Prý je v Japonsku baseball velice populární. Během zápasu pršelo téměř celou dobu. Všichni jsme si pochopitelně zapomněli deštníky. Shodli jsme se na tom, že ve zprávách říkali, že dneska má být hezky. Mělo být! 

Padlo nějaké to "fuckin' weather" Rom šel pro něco k pití. Prošvihl parádní homerun. Když přišel, tak jsem málem padla. Měl na sobě Yankee pláštěnku a v ruce několik piv. Moje první a poslední pivo tady. Bylo hnusné, bylo totiž 100% americké:D

S tou pláštěnkou to ale hodně vychytal, takže jsem neváhala a šla si pro ní taky. 5 pater meziposchoďovým schodištěm. Výtah žádný. Byla jsem ráda, když jsem došla zpět na místo. S Yankee pláštěnkou pochopitelně. I přes hnusné počasí jsme se fakt bavili. Když se sejde pár lidí co si padnou, tak můžou lítat i blesky a nic to nepokazí.  Zápas se vyvíjel dobře pro Yankees. Po 4 hodinách konečně vysvitlo sluníčko a Yankees dali další homerun. Publikum v extázi. Atmosféra nepopsatelná. 

To se prostě musí zažít. V tomhle jsou Američani fakt dobří, dělat "bordel". Po 5,5 hodinách zápas skončil. Trochu never ending. Každopádně to za těch 28 dolarů stálo. 

Yankeeeeeees!

Budoucí homerun

Jeli jsme sami, je mi tři. O trochu dřív než ostatní. Byli jsme dost unavení. Cestou zpět jsme se dohodli, že v pátek spolu musíme něco podniknout.

A taky že jo, v pátek se jde kalit. Nebo spíš pro mě "kalit" Je mi 19 a na pití můžu v NYC zapomenout (kromě fuj piva na Yankees) Ale nevadí, zažít atmosféru nočního Jablka jsem chtěla i tak. Sraz byl v půl sedmé před školou. Plán se mírně pozměnil a nejdřív jsme vyrazili na Rockeffeler Center na 51st. 

Kluci nevěděli, ale já cestu už znala. Několikrát jsem kolem R-Centra procházela v minulých týdnech. Mnoho lidí neví, ale z Rockeffeler Center je lepší výhled než z Empire State. A je to také levnější, o 5 dolarů. K věži se šlo nákupní promenádou uvnitř budovy. Velkolepé a luxusní. Samotný vstup do věže taktéž. Swarovski krystal\ byly všude. Paráda. Na lístky byla celkem malá fronta, na zdejší poměru opravdu nevídaná věc. Měla jsem menší problém s kartou, třikrát mi ji PC odmítl. Prý mají občas problémy s evropským typem kart. Nakonec se to přece jen povedlo. Všichni už měli své lístky a už jen počkat 10 min na výtah, který nás celkem šílenou rychlostí vynesl až do 63 patra. 

Jakmile jsem se dostala ze dvěří na vyhlídku tak jsem oněměla. Předemnou se objevil tak krásný výhled! Neměla jsem slov. Jen jsem zírala. Vidět Central Park takhle z výšky to je něco. Na druhé straně Empire State a v rohu Chrysler Building. Plus dalších XXX známých budov. Pochopitelně jsme se hned sami sobě ztratily, takže bylo menší pátrání ale vše dopadlo dobře. Trochu jsme pak dělali bordel v obchodu se suvenýry na nejvyšším bodě věže. S frantíkama to ani jinak nejde. 

Pohled na Central Park

Empire State Building

Před devátou měli hoši sraz s jinýma hochama před naší školou. Před školou jim ale došlo, že je to naplánováno až na 11 večer. No nic, šli jsme se najíst sami. Volba padla na japonskou restauraci poblíž naší školy. Pro Ryutara to byla první návštěva japonské restaurace ( v New Yorku pochopitelně, je Japonec:D) Nechala jsem si od něj doporučit jídlo. Frantíci udělali to samé. Romain to měl fakt výborné! Já si dala jen pár kousků sushi. Před tím než jsem se s klukama sešla, obědvala jsem v BBQ Dallas kousek od Times Square. Porce jak pro 3 lidi. Steak výtečný. Hranolků byla kopa (btw. neobjednala jsem si je, byly tam automaticky, ale byly dobré...dělané nejspíš přímo v restauraci, protože měli na sobě některé ještě slupku) Cibulové smažené kroužky taktéž automatika. Dobré, ale velké množství. Dala jsem si k tomu salát. Ale 80% jsem snědla. Nevím jak je to možné. Nejspíš za to může New Yorské žravé prostředí. Je fajn do sebe ládovat mega steak při pohledu na roh Times. 

Ale zpět k Japonské restauraci. Ryu nás během čekání učil jak se správně drží hůlky. Je to fakt vymakaný systém. Já na to přišla nejdřív (ha!) Dále následovala lekce francouzštiny, japonštiny a mé rodné češtiny. Po jídle Rom lehce vtipkoval s servírkou, byla to Japonka. Vtip nepochopila. O to víc jsme se smáli my. Bez hnutí koutku odešla. nechápu, Ruy se smál ! :D 

Noc byla dlouhá, nebyl důvod nejít do pubu. Jen škoda, že jsem byla omezená časově. Na zahrádce na ulici před barem/hospodou se k nám přidala pro mě zatím neznámá Monika, Češka podotýkám. Slyšet po celkem dlouhé době češtinu bylo hrozně fajn. A přišel i náš společná kamarád ze Španělska. Zábava byla v plném proudu. I přesto se nedalo nic dělat a já po jedenácté šla na vlak domů. Na Penn Station jsem se dověděla že mi vlak ujel o 1 minutu. Sakra. Rozhodovala jsem se zda jít zpět do baru nebo počkat na Penn. Padla varianta B. Přece jen než bych se dostala tam a pak zas zpět. Riskovat to, že by mi ujel poslední vlak nebyl nejlepší nápad. Proto jsem vytvrdla v čekárně na Penn. iPod mi přišel vhod. Díky Steve!

Vlak přijel v čas. Jen ta cesta z Valley Station domů bylo lehce nebezpečná. Bylo okolo jedné ráno, já sama. Cesta na 10 min. Pouliční světlo sem tam. Přiznávám, bobky jsem trochu měla. Eliza na mě celá netrpělivá čekala. Celá nadšená mě objala. Je hrozně fajn. Taková energická paní v letech. Ale fakt vitální. Přiznávám, bude mi chybět. Ještě odbočím. Cestou vlakem jsem četla vedle na iPadu (geniální věcička, ale to jsem už zmínila:D) Já vím, je to neslušné. Ale psali tam něco o hurikánu. To mě celkem vystrašilo. Doma jsem okamžitě šla krást internety, abych byla v obraze co se vlastně děje. Na jihu to už řádilo. Hurikán Irene. A po XX letech měl hurikán opět být i v New Yorku. První co mě napadlo, že to bude asi fake. Vždyť tahle oblast je na hurikány fakt chudá. No pravda to byla. Zkoukla jsem pár videí z jihu. 

Šílenost. Našla jsem i neoficiální zprávy, že bude evakuována oblast Long Beach a celý břeh centra. 

A taky že jo. Eliza mi řekla, že v sobotu musíme vypadnout. Volali jí z vlády, že je Long Island skutečně evakuován. V sobotu jsme proto před večerem nasedli do auta a jeli k jejím známých 10 km od místa kde momentálně bydlíme. Zabalila jsem si jen ty nejnutnější věci. Už to nic veselého nebylo. U známých, které jsem už mimochodem znala z dřívějška jsme strávili noc. Moc jsem toho nenaspala. Vítr byl fakt silný a každou chvíli byly slyšet silné rány. Padající větve lítaly do oken a narážely do vnějších zdí. Silný déšť bičoval celý dům. Doslova vrzal. Při tomhle se spát vážně nedá. Nakonec se přetrhali dráty el. vedení. Ta rána byla tak silná, až zamrazilo. Ráno to venku vypadalo jak po slabším hurikánu. Sem tam strom přes ulici, padlé vedení. Ale nebylo to tak hrozné jak bylo předpovídání ve zprávách. Američani se nezapřeli. Rádi všechno nafukují. Na druhou stranu, nechci už nic takového zažít. 

V neděli pozdě odpoledne jsme se vrátili na Valley Stream. Asi jediné místo kde obnovili el. proud. Proto s náma jela i Nikocoleta, dcera naší hostitelky. Moc příjemná. V sobotu večer jsme si spolu lakovali nehty. Typická "zábava" amerických děvčat. Od soboty jsem se tomu přestala smát. Fakt je to fajn! :D Dověděla jsem se plno informací "ze zákulicí" Zkráceně: mladí pod 21 si v Americe běžně kupují falešné občanky aby mohli do klubů. Hulení trávy je na celý odstavec. Běžná věc. Zajímalo jí, jak je to u nás co se týče drog a alkoholu. No nic hezkého jsem bohužel říct nemohla:D Přes alkohol a drogy jsme se lehce dostali až k hudbě. Nakonec jsme si pustily film a šli spát.

No zpět k neděli. Večer jsme tedy přijeli domů. Za chvíli přijela Nicoletina mum. Další fajn člověk. 4 baby v domě, takže to bylo na dlouho. 

Pondělní ráno nebylo nic moc. Vlak jel pozdě. Důvod: Irene. Vlekl se jak šnek. Školu jsem stihla jen tak tak. Nic by se nestalo kdybych nestihla. Ve třídě bylo snad jen polovina lidí. Nakonec se k nám přidala vedlejší třída, které chyběl učitel, nemohl se dostat do centra. Irena mu zničila auto. Chudák! 

Už ve škole jsem pocítila, že mi je nějak divně. Po vyučování to bylo úplně jasné. Něco na mě leze. Sotva jsem došla do jednoho obchodu, kde jsem se chtěla minulý týden zastavit. Vypadá to na chřipku, doufám, že to nebude nic hrozného. Byla jsem ráda, když jsem se pomalým krokem dostala do Starbucks pro něco teplého. Sice bylo na ulici okolo 27° ale mě byla hrozná zima. Jedno střední cappuccino a frrrrr na Penn na vlak a domů. Doma jsem si udělala čaj a šla zevlit na mého gaye(přezdívka pro můj laptop). Přemístila jsem se dolů do přízemí k velkému oknu s přímím výhledem na ulici. Zajímavé pozorovat sousedy co dělají :D Eliza přijela lehce po šesté večer. Udělala oběd. Výtečný. Před chvílí dorazil její kamarád. Je to taxikář a slíbil že mě doveze v sobotu na JFK Airport za pár šupů. Skvělé! Zítra bych měla jít s klukama do Central Parku. Rom mi psal zda jim chci dělat společnost. No co bych nechtěla, že? :D 

Jdou běhat. Tak nevím, asi si vezmu kolo a pojedu vedle nich. A to je asi tak vše. Tohle je můj poslední týden v NYC. Upřímně? Chtělo by to ještě tak měsíc. Ale na druhou stranu, domů se těším. Jen vím, že tohle úžasné místo mi bude fakt chybět. Ve vlaku zpět jsem měla slabou chvilku, ale to tady nebudu rozpitvávat. :D

                       Mějte se krásně, užívejte poslední dny prázdnin (či poslední měsíc) a dobrou noc/ráno! :-)

      

                                                                                                                                                         BB.                                                          

  

1010 - ráj na Páté a "Gugg" příšernost.

Zjištění, že za 11 dní letím domů, mne mírně vyburcoval, takže tento týden se pokusím toho stihnout co možná nejvíce.
Dnes to bylo "jen" Guggenheim Museum, ke kterému jsem se rozhodla jít pěšky. Z 28st. na 7th Ave. až na roh Páté a 89st. to bylo 4 míle. Jsem na sebe celkem hrdá. Bylo 30° ve stínu, ale na ulici si nedovedu odhadnout.
Při cestě jsem na Páté šla kolem Abercrombie&Fitch (obchod s naprosto průměrným oblečením) Ještě jsem v něm nebyla. Má to jeden hlavní důvod. Neuvěřitelné každodenní fronty před vchodem. Nevím jestli těm lidem hráblo, že čekají na něco tak obyčejného, čeho je po New Yorku hojnost. Ale A&F je v Americe hrozně populární. Nejspíš mají dobrou kampaň (ale třeba je ten čert někde jinde, netuším)
Teď jsem se koukla aspoň na jejich stránky co nabízejí. No nic moc. Nic na co bych musela stát fronty. A ty ceny jsou přehnané. Prošla jsem kolem, bouchla se do čela a pokračovala vesele dál.
Minule jsem měla v plánu jít do Juice Couture, ale měli zavřeno (jsem asi ranní ptáče)
Dnes už to bylo ok, takže jsem neváhala a šla dovnitř. Všechno efektní, ale když jsem se tak dívala, tak to byly jen samé rádoby luxusní mikiny a doplňky, které chtěly vypadat kdoví jak úžasně. WTF?! Otočila jsem se a šla. Nikdy více.
Další bod, který mne na Páté zajímal byla Veřejná knihovna města New York a pak také dům číslo 1010. Myslím, že mnozí už tuší, proč zrovna tyto dvě místa. Ano, opět jde o Sex ve městě. Dům číslo 1010 byl Společným rájem na Páté Carrie a Božského, který hned na to prodali. Ta budova je moc hezká, ale takových podobně hezkých je na Páté a celé Upper East Side mraky.
Ve Veřejné knihovně se měla konat velká svatba, která hned na to padla. To my "znalci" víme:D
Btw. 1010 je přímo naproti The Metropolitan Museum of Art. Tiše závidím.
Konečně jsem se dovlekla až k Guggenheim museu. Ta budova je jedním slovem přenádherná.
Guggenheim muzeí je po světě víc, ale právě v NYC bylo první. Je to skvostné dílo architekta Wrighta, který se ale nedožil samotné stavby muzea.
Malá zajímavost. Konstrukci stoupající rampy, bez nutnosti podpěrných sloupů na tu dobu velký unikát, vytvořil Čech J.J.Polívka. Další česká stopa!

"Gugg" museum

"střeva" Gugg museum

Muzeum není nikterak velké, o to víc vás ale upoutá jak vnějším tak i vnitřním řešením. Stavba stará téměř 60 let vypadá jako zcela moderní současná budova. Klobou dolů. Ale tady pomalu ta chvála končí. Lístek s mojí ID student card mě vyšel na 15 dolarů. To je zatím nejvíc co jsem za muzeum platila. Už při plánování návštěvy jsem byla hodně natěšená. Čekala jsem hodně, ale nic velkolepého to opravdu  není. V prvním "patře" je Guggenheimova expozice, kde jsou známá díla předních světových umělců. Pár obrazů od Picassa, Moneta, Gogha a Degese. A to je vážení asi tak vše. Focení navíc přísně zakázáno. Proto mám fotky jen z centra muzea - velkého kopulovitého sálu uprostřed. Následovala instalace (nebo co to bylo) jednoho umělce. Jméno si už nepamatuji, ale vyfotila jsem popisek, takže časem upravím. V jednom postranním sálu muzea byly na všech zdech jednodolarové bankovky naskládané na sebe jak rybí šupiny. Celkem jich tam bylo 100 000. Byly pravé mimochodem. První dojem byl fakt úchvatný. Výborný nápad, trochu nákladný ale výborný! No a tady vše kladné definitivně končí.

Video, které vzniklo nelegálním způsobem. Sekuriťák byl za sloupem, takže jsem využila příležitost a pořídila toto krátké video. Enjoy it! :D

Točitou cestou nahoru to bylo krok od kroku horší a horší. Prostě dnešní umění stylu kameny na polštářích na zemi, velkoplošné "obrazy" s pár tahy štětcem a kameny a jakési umělohmotné desky jen tak dané na sebe. Hrozně mě to rozčílilo a nebyla jsem sama. Dala jsem se do řeči s jedním Kanaďanem, který měl stejný názor jako já. On to ale popsal mnohem peprněji než-li já. Zasmáli jsme se a každý šel svou cestou....... Cestou ven z muzea:D
V Guggenheimu jsem byla necelých 30 min. Nikdy více, jen vyhozené peníze do vzduchu! Ale byla jsem, viděla jsem. To mne uklidňuje.
Cestou domů po Páté jsem se zastavila ještě v pár obchodech, jen tak na čumajdu. K mé radosti jsem objevila další prodejnu a výrobnu Magnolie Bakery. Byla jsem tak šťastná, že mám jednu blíž než tu druhou, neváhala jsem a koupila si dva malé cupcaky. Jeden ve mě zmizel ve vlaku na cestě do Valley Stream. Druhý čeká na zítřejší cestu na Penn Station. Hurá Hurá!:D  
Milý, zlatí to je pro dnešek vše. Má půl deváté a jsem zralá na ovečky (spánek)
Sobě přeji dobrou noc a vám krásné vstávání a ráno! :-)                                                              
                                                                                                                                                         BB.

Long Beach with the girls

Tak jsem se tam konečně dostala! Sobotní dopoledne a část odpoledne byla ztrávená na světoznámé pláži - Long Beach (možná to moc zveličuji), ale uznejte, L. Beach je pojem.
Ráno mne Eliza hodila k její kamarádce, Ramóně (nevím jak se to píše správně, takže jen z odposlechu)
Marie bydlí u Ramoniny rodiny stejně jako já bydlím u Elize. Obě jsou hostitelské. Velké překvapení bylo, když se najednou objevila moje spolužačka ze třídy, Švícarka Désirée. Obě jsme souběžně ze sebe vyhrkli What are u doing here???! Opravdu náhoda!
Na pláž nás ale jelo víc. Já, Marie, Denise (dcera Ramóny) její kamarádka (jméno mi bohůžel vypadlo, promiň neznámá-známá:-) ) Désirée a Anja jsme se vypravily autem, respektive velkou krávou nazývající se Toyota. Velká americká, kterou můžete mám dojem převážet i ten skot.
Denise řídila a my ostatní se naskládali dozadu. Z Valley Strem cesta trvala asi tak 20 min, takže relativně kousek. Na 11 dopoledne bylo na pláži relativně dost lidí. Neváhaly jsme, rozbalily osušky, já opozdilec na sebe navlékla plavky a hurá do vody. Ze začátku celkem studená, po chvilce ale zcela v pohodě. Moře u Long Isladnu není zrovna dvakrát čisté, to ale nemohu říct o pláži samotné. Čistá, bez odpadků. Nádhera.
Opět jsem se zde setkala s maximální ohleduplností a tolerancí. Nechápu, proč ve společnosti kolují míty, že Američni jsou burani. Ale je pravda New York není stejný jako okolní Amerika. Třeba to okolí poznám někdy v budoucny. Kdo ví. Ale ráda bych!
Po opakovaném čachtání ve vodě jsme usoudily, že lepší bude si povídat a opalovat se na pláži. Přece jen, vlny začaly být nad naše síly.
Bylo to tak fajn, slovy nejde vyjádřit!

Marie, Désirée a Anja na Long Beach :-)

Long Beach baby ! 

Po pár hodinách nás přepadl hlad, tudíž byl nejvyšší čas vyrazit do nějakého rychlého občerstvení. Tento plán se nám naštěstí nepovedl uskutečnit. Denise při hledání nějakého KFC či Wendy's zavolala její maminka, jestli nechceme jíst doma. Byly lasagne.
Všechny jsme souhlasily, takže to Denise otočila a plným plynem jsme směřovaly k jejímu domu. Bydlí kousek od "mého" domu. takže stejná čtvrť. Hned nás uvítala její rodina. Ramónu jsem už znala, jejího manžela ještě ne a jejího syna taktéž. Pán hrozně fajn, syn jakbysmet. A ty lasagne, které jsme měly na večeři navařil syn! (musím používat "syn" protože si jméno zas nepamatuji, promiň synu:D)
V průběhu večere jsme si povídali o všem možném. Vskutku zábavná rodina. Mít možnost poznat běžný život Američanů je prostě skvělá věc!

Já, Denise, Désirée a Anja 

Přijela i Eliza, která se vrátila z práce. Chvíli jsme ještě pobyly a poté se odebraly k domovu. Cestou domů jsme projížděli dost luxusní čtvrtí, nejbohatší částí Valley Stream. Velké domy, velké předzahrady, velká auta. Všechno velké. Při pohledu jsem se musela jen usmívat. Člověk když si vzpomene co viděl v TV a najednou to vidí v reálu. A bylo to přesně takové jaké jsem to znala.
Elize mi chtěla ukázat tzv. relaxační část Valley Stream. Je to celkem velké území na okraji Valley plné dětských hřišť, sportovišť, parků a míst kde rodiny z Valley tráví víkendy piknikem, grilováním či jinou odpočinkovou činností. A skutečně. U velkého jezera bylo několik rodin co si užívaly chvíle volna grilováním. Toto centrum je jen pro obyvatele Valley Stream, proto u brány dovnitř musíte předložit doklady, že zde žijete. Cizí sem nepustí. Já byla tedy host (trochu nelegální:D)
Další věc, která v Čechách chybí!
V neděli jsem se rozhodla nejít nikam. Na plánování co dělat v týdnu mám dost málo času, takže jsem neděli využila výhradně na plánování. Elize mi nabídla zda s ní chci jít do kostela. Vymluvila jsem se, ale chci jít s ní příští neděli. Po návratu mi nabídla zda s ní chci jet do velkého nákupního centra, pro změnu jiného (název se mi vykouřil z hlavy) a pak na večeři. Měl jít s námi i její syn a to byl důvod proč jsem odmítla zas.
Jdu si zas natáhnout nohy. To nic nedělání mě vysiluje:D  
Mějte se krásně, užívejte si de facto posledních prázdninových dní a těšte se na další info z Velkého Jabkla!! :-)

                                                                                                                                                             BB.

Thursday 18. & Friday 19.

Hned na začátku vám musím říct, že opravdu nedoporučuji chodit do American Museum Of Natural History. Ano, vstup byl zdarma, ale jinak to nestálo za nic. Tohle muzeum je vyloženě jen pro Američany, a především pro jejich ratolesti. Pro ty je to skvělé poznání přírody a všeho kolem ní. Celý komplex je i tak přizpůsoben. Někdy mi to přišlo totálně primitivní, ale chápu, že americké děti toho tolik o přírodě neví a jakýkoli přístup informací uvítají. Pro ně je to skvěle ztrávené odpoledne. No co, byla jsem tam, viděla jsem.......... Já trdlo bych zapomněla na jednu důležitou věc, kterou jsem v AMONH viděla! Věstonickou venuši!
Důkaz zde:

Následovaly Bohemian National Hall & Czech Centre. Jít jsem tam musela, tak trochu vlastenecká povinnost, když už jste v New Yorku. Vydala jsem se tam hned po AMNH, přímou cestou přes Central Park. Byla to tak trochu osamělá trať. Po cestě jsem nepotkala ani živáčka, de facto uprostřed New Yorku, celkem absurdní situace. Já se nějak nechápu, proč většinu času chodím pěšky, možná proto, že z toho Velkého Jablka si chci ukousnouc co možná nejvíc. A když chcete velký kus Jablka, musíte hodně otevřít pusu. Výhoda jsou dost zpevněná lýtka a stehna! :D
Konečně na místě. Budova mi tak trochu připadá jako typický český kulturní dům, trochu lepší kulturní dům. Fasáda ušla, ale ty okna! No hrůza pohledět. Udělala jsem pár obrázků, nahlédla do "Hospody" (to je restaurace, která se rovněž nachází v CZ. Centru), trochu si zavzpomínala na svou vlast při pohledu na  nápis "Národní budova" a vycházkovým krokem se odebrala k nejbližší subway station, která až tak blízko nebyla, jak se později ukázalo.

Pomalu se dostávám v pátku, který byl plný zajímavých věcí!
Každé ráno jsem si zvykla chodit do Starbucks jako každý správný New Yorčan. Podotýkám, že tady je Starbucks bez debat lepší. Mé obvyklé middle cappuccino a pokec s klukem co mi ho každé ráno o půl osmé dělá mi bude celkem chybět, až se vrátím zpět do Čech, achjo// :D
Ale Starbucks nezmiňuji náhodou. Dnes jsem v něm zažila pro mne ne moc obvyklou věc. Vedle mne seděl kluk, na stole měl rozdělané papíry, notebook, nějaké krabice a tašku plnou kdo ví čeho. Po chvilce se k němu usadili dva frajeři, chvíli si něco sdělovali a pak jim kluk dal něco z velké tašky. Nedalo mi a trochu jsem se přišoupla, abych do tašky viděla. Byla plná kartonů cigaret. A frajírci dostali hned dva. Vlastně nedostali, koupili si je. Ale způsobem, který mi spíš připomínal kupování koksu/marihuany na ulici. Z ruky do ruky a hlavně co nejvíc nenápadně. Po chvíli uvažování, co ten hošan ještě tak může prodávat jsem to vzdala a radši si zapnula iPod. Chuť jsem dostala na album Match&English od D. Rascala. Po pár minutách mi kdosi zaklepal na rameno.
Vedle mě seděl kluk, afroameričan a něco mi chtěl říct. Já tedy vyndala sluchátka z uší a čekala co přijde. Vypadlo z něho, že ho zajímá co to poslouchám, že to zní skvěle, ale že bohužel neví o jakého interpreta jde. Obratem jsem na něj vytasila všechny informace o tomhle Britovi, které o něm vím. Pak pokračoval rozhovor k tomu, odkud jsem. Tipoval Velkou Británii (nevím jak ho to napadlo:D)
Česká Republika mu moc neříkala. Musela jsem si pomoct pár jmény, které mě napadla. Jágr, Baťa, Klaus,... Dvořák, Smetana, Kafka, Forman. Už byl v obraze. To mě tak trochu zahřálo u srdce.
Další věc, která se při mém pátečním pobývání stala je tak trochu akční.
Klasická situace. Někde hoří. Jednou hasiči. Sedmá avenue totálně zasekaná. Ranní špička. Tři velká hasičská auta, si ale vcelku v pohodě jedou k cíli. Jak je tohle vůbec možné? Docela jsem zírala, když se nějakým záhadným způsobem utvořil uprostřed přecpané ulice malý koridor pro hasiče. Řidiči ostatních aut, téměř automaticky uhýbali, snažili se všemožně přemístit svá vozidla tak, aby udělali volno. Fascinující! V Čechách, konkrétně v Praze nejspíš nereálné.
Páteční odpoledne bylo "pro změnu" ve znamení The Metropolitan Museum Of Art, které se nachází v Central parku, na 5th Ave, u 81 ulice. Vzhledem k tomu, že až moc dobře vím, jaké to je jít z 28st. až na 81st., tak jsem radši zvolila pohodlnější dopravu metrem. Vystoupila jsem na 77st. a ten zbytek jsem si došla po vlastních.
Před muzeem byl šrumec, jako vlastně všude v NYC, ale tentokrát to mělo konkrétní důvod.
Pod schodištěm před budovou byla skupina zpěváků/muzikantů, které doprovázel pouze jeden hráč na basu, zbytek nástrojů obstarávali pánové pomocí svých úst. Při mém příchodu zpívali pecky od pana zpěváka, Franka Sinatry. Já tyhle spontánní akce na ulici žeru, takže jsem neváhala a usadila se na schodiště jako ostatní posluchači. Po každé skladbě se ozval mohutný potlesk jak od sedících tak i náhodných kolemjdoucích. Atmosféra bezvadná, hudba ještě lepší. Zazněl nějaký ten Elvis a Beatles. Všichni nadšeně tleskali, pískali a s uznáním houkali "wow" a podobně. I poblíž stojící policisté si podupávali do rytmu. Po každém "setu" se lidé nashromáždili, jako by to byla samozřejmost k účinkujícím a odměnili je libovolnou částkou. Já plná nadšení vytasila pětidolarovku a ještě poděkovala, jako vlastně všichni kdo přispěli. Nelituji.

Po tomto zpestření dne jsem vešla dovnitř MET. Antika, Egypt Středověká Evropa, pro mě nic neznámého. Důvod proč jsem vážila kroky byly především obrazy 19-20 stol. Mí oblíbení jako například  Picasso, Miró, Monet, Gauguin, Klimt, Gogh, a pochopitelně Dalí. Dalšíma bych vás nerada zatěžovala)
Byla jsem jak u vytržení, když jsem našla tu správnou místnost plnou děl, která jsem doposud vídala jen na obrázcích. Foťák jsem tudíž nepustila z ruky. U těch nejslavnějších děl bylo téměř vždy namačkáno, ale každý byl ohleduplný, takže vám hned ustoupil jakmile jste vytasili fotoaparát.
U mých nejoblíbenějších jsem se postála trochu déle, abych si daný skvost mohla pořádně prohlédnout ze všech úhlů a vzdáleností.  Pro představu se s vámi o pár úlovků podělím:

Van Gogh

Monet

Klimt

Po 3,5 hodině jsem toho měla celkem dost. Proto jsem se rozhodla muzeum opustit a návštěvu opakovat příště či přespříští týden. Aby si má duše přeplněná díly 19. a 12. stol. trochu odpočinula, zamířila jsem si to  po 81st. až na Lexington Ave., po které jsem pak také chvíli šla, to proto abych se dostala na 77st. - subway station. 

81st. je krásná ulice plná výstavních domů, tolik typické pro čtvrtě kolem Central Parku. Konstatuji, že jsou to velice drahé čtvrtě, jen tak někdo tady nebydlí. O to víc jsou klidné. Žádná podezřelá, tudíž nebezpečná individua zde neprochází, o to lépe pro mne, devatenáctiletou větévku. Jen se zasnít, že jednou třeba i mě bude patřit jedno z těchto okouzlujících míst k žití. Toto je konkrétně Upper East Side.

81st - Upper East Side

Cestou k metru po Lexington Ave. jsem se zastavila u venkovní prodejny zmrzliny. Chvíli jsem jí okukovala, zvažovala zda si dát či ne. Řekla jsem si že ne, pro dnešek utrácení bylo dost ( momentálně se snažím držet při zemi, pár pokusů už bylo:D) Vůle zvítězila nad chtíčem, ale jen do doby, než jsem se posunula o 5 kroků dál k výloze s francouzskými dezerty. Luxusní vzhled, pravděpodobně i luxusní chuť a nikoho by nepřekvapily i luxusní ceny. 

Takže jsem neinvestovala. Ale i přesto jsem dovnitř vešla. Byl to vlastně obchod s delikatesami, čerstvou zeleninou, ovocem..a mnoho dalšími pochutinami. Taková samoobsluha pro bohaté. Potravinový ráj, radost pohledět! 

Celá rozmrzelá, že ty sedy nic nekoupím jsem jen velmi nerada opustila market. Před výlohami byly lavičky a na nich strávníci té zmrzliny k zakoupení pár kroků zpět. Když jsem spatřila kelímky plné chladivého krému posypané kupou nasekaných jahod a malin tak mi to prostě nedalo a  šla si koupit  malý kelímek (malý kelímek v Americe není vůbec malý, je dost velký:D) Nechala jsem si do něj nasypat ještě to lesní ovoce a dychtivě jsem se šla usadit na lavičku, abych si mohla vychutnat "peanut cream". Lepší zmrzlinu jsem nejedla ani v Itálii, a že tam ji umí! Kombinace s lesním ovocem, které bylo opravdu čerstvé a šťavnaté byla báseň pro mé horní patro. 

Zde je odkaz (omlouvám se! :D) http://butterfieldmarket.com/ 

No a to je asi tak vše pro dnešek. Užívejte krásného počasí v Čechách (prý tam je) a těšte se na další postřehy a zážitky z města, které nikdy, opravdu nikdy nespí!  GN/M :-)

                                                                                                                                                     BB.

Butterflied Market - peanut cream

 

Den šílenosti.

Konečně jsem se rozhoupala a zašla do T-Mobilu pohrotit ty moje internety. Náhodou tam byl stejný kluk, který mě obsluhoval minule. Už u dveří mě vítal a ptal se co mám za problém. Uhodl. Problém byl. Ale nebyl jeden. Už před tím, než jsem vešla dovnitř, tak jsem si připravila takové malé povídání, příhodu "Jak BB je neschopná, slepá a především naprosto blbá" Jenže jakmile jsem chtěla začít s proslovem, myšlenka mi uletěla a já začala blábolit nesmysly. Když jsem se tak poslouchala, při tom pozorovala kluka jak na mne bezradně kouká mi došlo, že takhle to asi nepůjde. Naštěstí mne osvítil Duch svatý a vytasila jsem fakturu a další papíry, které mi dal minule. Situace se začala hýbat kupředu, správným směrem a já vyřídila co bylo třeba. Internety zaplacené, opět mohu žít plnohodnotný život! :D

S úsměvem jsem se odebrala někam na jídlo. Zastavila jsem se na 5th. Ave v čínské restauraci. Dnes bylo heslo jediné - chutně a levně ! Na místo uvnitř se obvykle v době obědů/lunch docela čeká. Fronta se tvořila už u vchodových dveří. Čekala jsem zhruba 10 min a po této době pro mne přiběhla mladá usměvavá američanočíňanka. Usadila mne vzadu u stolu pro jednotlivce. Asi je to velmi vzácný a ohrožený druh. Ale pár nás u stolu sedělo. Cítila jsem se jak odstrčené štěňátko, které nikdo nechce. Ne, dělám si srandu, zas tak hrozné to nebylo. Vedle mne se posadila paní v dost pokročilém stádiu těhotenství. Objednala jsem si sladkokyselé kuře a během čekání se zabavila pozorování mého okolí. Miluji když jen tak sedím a pozoruji okolí, hlavně tady v New Yorku.

A je to tady, porce obrovská, ideální tak pro dva, tři lidi. Jakmile jsem sama sobě uznala, že už mám opravdu dost, se mladá nastávající maminka začala svíjet v křečích a bolestech. Bylo na ní vidět, že se asi děje něco špatného. Po pár sekundách počala celkem hlasitě křičet bolestí. Důvod byl jasný, praskla jí voda. Celá otřesená jsem pozorovala jak k ní běží všechny servírky v okolí. Jedna už volala záchranku. Všechno se seběhlo tak rychle. Za ani ne 3 minuty byla před restaurací záchranka. Paní byla ale naprosto v klidu a dokonce sama odkráčela ze dveří do sanitky. Cestou jí povzbuzovali lidé v restauraci, někteří jí přáli štěstí a zdraví při porodu. Bylo to opravdu dojemné. V Čechách by maximálně tak zírali. Jakmile toto malé-velké drama skončilo, vše se rychle vrátilo do normálu. Já ještě v šoku poprosila o účet. Za 7,50 dolarů jsem se královsky přež.... plus drama s prasklou vodou zdarma. Téměř nemohoucí chůze jsem se odkolébala ven. Cestou jsem si mírně vynadala. S tím přežíráním před nějakým úkonem musí být konec. 

Mé kroky vedly do MoMa na 53st. Středa byla ve znamení skleníkového počasí. Nic pro přež... BB, která si to valí do muzea. Ale s myšlenkou, že uvnitř je klima, tudíž hrozně příjemně jsem přidala do kroku, už abych tam byla. 

Na recepci jsem vytasila mou ID student card a vstupné bylo za 12 místo 20ti dolarů. Cool!

MoMa se v podstatě nijak neliší od Evropských muzeí umění. Jak vzhledem tak i obsahem. Já jsem byla zvědavá především na Picassa, Dalího, Matisse, Moneta, J.Miróa, Kahlo, Pollocka a další. 

V MoMa je pár známých obrazů, pár méně známých a to je asi tak vše. Ještě co mne zaujalo, byla expozice v druhém patře, která se týkala elektroniky a celkově nových technologií. Je to dost interaktivní, takže tam se člověk docela i zabaví. Dalších z pozitivních věcí v MoMa je átrium, s několika kavárnami a také volně stojícími židlemi. Každý kdo chtěl posedět, zde měl možnost. I já jsem ji využila. Pochopitelně vedle sochy od Picassa.

Jakmile jsem usoudila, že umění jsem pro dnešní den zcela  plná, neváhala jsem a vypravila se do Central Parku. Musím konstatovat, že to až tak dobrý nápad nebyl. I když vlastně ano!

Na 5th Ave. pár bloků před Cetral P. jsem potkala, teď se podržte..... Carmela Anthonyho. Stál u silnice a nejspíš čekal na řidiče. V ruce měl tašku od YSL. Hroznej čahoun, mraky mu asi sem tam pocuchají ježka na hlavě. Fotku nemám, otravovat jsem nechtěla. Myslím si, že toho chlapík má až nad hlavu. Chvíli jsem ho pozorovala. Měla jsem sluneční brýle, takže to nebylo až tak nápadné. Hrála jsem divadlo s iPodem, že mě vlastně ani nějaký Anthony nezajímá a pak pokračovala v cestě dál. Došla jsem až k zoo, která je v na okraji Central P. Zastavila jsem se a rozhodovala, zda pokračovat dál nebo to otočit a jít domů. Varianta B zvítězila. Pro dnešek jsem byla odepsaná. Mám za sebou další super normální New Yorský den plný zážitků a dojmů. Zítra má pršet, sakra-sakra-sakra!

Přeji krásné ráno, sobě přeji krásné usínání. 

                                                                                                                                            BB. 

Little Italy

S novým týdnem přichází nová třída. Minulý týden jsem si změnila hodiny z odpoledních na ranní, takže od dneška budu chodit od půl deváté. Hurá. Přesunula jsem se z patra pátého na patro číslo 6. Lektorku Amber jsem vyměnila za lektorku Monicu. Jakmile jsem přišla ráno do mé nové třídy, hned se vyptávala odkud jsem, co dělám a na mnoho dalších věcí. Přišlo také na Prahu. Monica k mému překvapení v Praze byla, takže ví co a jak. Když mi o svém pobytu v naší Matičce vyprávěla, oči jí úplně zářily. Ještě aby ne!
Co se týče mých nových spolužáků tak musím konstatovat, že nic moc. Jediný fajn člověk je tam Matheus, velmi přátelský a komunikativní Brazilec. Hned jsem se dali do řeči. Mám dalšího kamaráda a už druhého zájemce o mé "průvodcovské" služby v Praze. Pokud to vyjde tak by to mohlo být skvělé. První zájemkyní je btw. Stella. Haha! :D
Po škole jsem nasedla na 34st. na metro a sjela dolů do Downtown. Dnes jsem měla v plánu si tak trochu víc projít Little Italy. Vzhledem k tomu, že v těsném sousedství je velice rozpínavá China Town jsem vlastně zabila dvě mouchy jednou cestou. No já byla i v SoHo, zase. V Little Italy jsem se zastavila v jedné italské (v jaké jiné) restauraci. Grilované telecí se salátem s jogurto-balzamicovým dressingem. Úžasný zážitek pro mé chuťové pohárky. Pravda, nechala jsem tam 35 babek, ale stálo to za to! Zatím jsem na jídle celkem šetřila, nevidím důvod si aspoň občas udělat tímhle radost.

Následovala oblídka obchodů a hlavně návštěva Adidas Originals Store, údajně jeden z největších vůbec. Řeknu vám, nic moc to nebylo. Výběr slabý, Star Wars série buď vyprodaná nebo měli jen malou část. A věci od Jerremiho Scotta jsem nenalezla vůbec. Zklamání! Podobný store v Praze je 100% lepší, světe div se. Dále následovalo několik obchodů, názvy po mne nechtějte, já si je fakt nepamatuji :D Spíš si pamatuji ty, které mě něčím zaujaly. Zajímalo mě, jak moc jiný bude Topshop v NYC, takže jsem se do něj vydala. Ceny, přehnané. Sem tam bylo něco nositelné, ale taky řádná sláva. Ale proč zmiňuji zrovna Topshop. V sekci s cingrlátky jsem potkala jednu slečnu černé pleti, která ovšem byla oblečená skvostně. První co mne na ní zaujalo byl krásné udělaný velký drdol z dredů a pak taky to, že byla oblečená kompletně do černé. Teď si řeknete, že jen další nudná co nosí jen černou. Naopak! Slečna to dovedla k dokonalosti. Nemohla jsem z ní sundat zrak. Po chvilce, kdy jsem ji "nenápadně" okukovala přistoupila ke mě a pochválila co mám na sobě. Já jsem neváhala a celá nadšená jí řekla, že na ní fakt nemám, a že už na ní chvíli koukám. Slečna se usmála ještě víc a hned se ptala jestli bydlím poblíž. Myslela jsi, že jsem zdejší, tudíž mé ego vyletělo kdo ví kam. Přiznala jsem barvu, že bohužel Czech Republic. Ještě jsme si chvíli povídaly a vyměnily si emaily. Jen škoda, že já hloupá ji nevyfotila! Ale třeba jí ještě potkám.  Mám pocit, že ty nejlepší zážitky, které tady zatím mám byly zdarma. Cestou na nejbližší stanici metra jsem se najednou octla na celkem rušné ulici, při mém zjištění, že bílá jsem tady jediná mi trochu zatrnulo. Už z dálky jsem slyšela jakési výkřiky, zdálo se to jako nějaká demonstrace či co. Šla jsem tedy ze zvědavosti blíž, až jsem se octla uprostřed řvoucího davu černochů. Přes ten hluk nebylo slyšet vlastního slova. Jediné co jsem zaznamenala bylo, že nemají práci, a že chtějí pracovat. Víc jsem nezaregistrovala a radši jsem se dala rychlým krokem na ústup. Za touto velkou skupinou demonstrantů jsem potkala ještě větší skupinu policistů a taky vojáků. Pocit bezpečí přišel naštěstí brzo. Pro jistotu jsem neotálela, a vydala se zkratkou zpátky na stanici, abych se dopravila zpět do relativně bezpečného Uptown. Ke konci dne jsem, jak už je u mne zvykem skončila na 5th. ave. Směrem k Penn Station bylo ještě pár zastávek v několika obchodech s obuví. V jednom mne dokonce už prodavač uvítal mým jménem. Pamatoval jsi mě asi nejspíš z minula. Na Penn Station jsem měla 15 min času a ten jsem využila nákupem mé již druhé Americké Vogue a první Americké Elle. Celkem cca 3 kg. September Issue jsou nejtlustší za celý rok, takže není divu že tolik. Čtení nechám na cestu zpět do Prahy.
Zrovna spokojeně převaluji v puse můj malý cake ze včerejška. To je tak něco dobrého! Je jasné, že do Magnolia Bakery jdu znova.  Ode mne pro dnešek vše.  Dobrou noc/ráno.

                                                                                                                                                       BB.

In Carrie's footsteps.

Začátek druhého týdne mého pobytu byl ve znamení mé srdeční záležitosti, Sexu ve městě. Pokud znáte tento kultovní seriál (hovořím pouze ke skalním fanynkám, a k malému procentu fanoušků, kteří znají všechny série jak své boty, nemyslím ty, kteří viděli pouze ne moc zrovna povedené dva filmy),  ale pochopitelně pokud vám tenhle seriál zrovna nevoní, číst dál vám rozhodně nezakazuji. V devět hodin ráno jsem měla sraz s mojí francouzskou skorospolužačkou a kamarádkou v jedné osobě, Marií ve Starbucks kousek od Penn Station. Měla jsem menší zpoždění, jelikož jsem zmeškala vlak, který by mě dovezl přesně v 9am. do centra. Nevadí, Marie už měla v sobě půl latté a tvářila se spokojeně. Po krátkém briefinku jsme se společně odebraly na zastávku subway a sjely dolů do Downtown. Marie chtěla navštívit pád obchodů, které si vyhlédla, já improvizovala na místě. Vzhledem k tomu, že Marie je stejně zapálená do S&TC jako já, takže další cíle naší malé výpravy byly jasné. Nejprve jsme obhlédly SoHo a vlastně celý Greenwich a pak jsme se zaměřily na jednotlivá místa. První byla na řadě naprosto božská cukrárnička, oblíbená jak u Carrie tak vlastně u všech New Yorčanů - Magnolia Bakery. Neváhala jsem a zakoupila jeden malý cake a malý blueberry cake (blueberry cake sněden a delikátní, malý cake na mne čeká v ledničce) Po společném zjištění, že by bylo dobré zatít na nějaký ten lunch jsme počaly hledat nějaký ten podnik, nejlépe načichlý naším oblíbeným seriálem. Hlad byl celkem akutní, takže jsme zapadly hned do prvního italského bistra. Byla pizza, byl salát. Čekal nás asi hlavní bod programu. Byt, kde naše milovaná hrdinka psala své vtipné a osobité články a pojídala kvanta číny. Ještě před tím, než jsem objevily onou ulici, na které se tento byt nachází jsme poznaly krásy téhle čtvrti. Láska na první pohled. Bydlet tady, to bych byla s sedmém nebi. Jakmile jsem spatřila shody a vchodové dveře, zalil mě pocit...dá se říct absolutního štěstí. Možná vám připadám jako blázen, ale je to celkem zážitek, stát před něčím co jsme viděla snad milionkrát v televizi a později v laptopu. Ale nebyla jsem sama, za chvíli se u vchodu zastavila slečna nejspíš s přítelem a hned, že se tady musí vyfotit. Všechny jsme se na sebe spokojeně usmívaly. Prohodili pár vět. No nadšení. Fotku mám, rozmazanou ale mám. No co, není to má první návštěva, takže příště bude fotka už určitě ostrá.

 Plné dojmů jsme se pomalu odebíraly na subway station. Obě jsme měli školu od půl druhé. Ve škole nic nového, kromě testu. Jak mi dopadlo nevím, ale celkem jednoduché. Po škole jsem měla sraz s jedním hošanem, který se mi ozval skrze inzerát, který jsem si podala ohledně mého pobytu v NYC. Sraz před Macy's. Už z dálky se zdál jako velice sympatický mladý muž, Já neměla až tak moc času, takže jsme začli to Starbucks hodit řeč. Myslím, že se nevidíme naposled. V půl osmé jsem vypadla z centra. Ještě bych dodala, že dneska se změnil NY na jeden velký dusný skleník. Ale i to je NYC. Každým dnem ho mám radši. Nejspíš mě čeká těžké loučení:D     Dobrou noc/ráno atd. A díky za zájem, pokud teda nějaký je! :-)

                                                                                                                                                      BB.

1st. weekend in da City

Už jsem tady týden, to to teda letí! Můj víkend vypadal zhruba následovně.
V sobotu jsem nedělala absolutně NIC. Únava na mne zcela dopadla, takže to byl plný relaxu, válení se v posteli a jídla. Ale den nezačal zrovna podle mých představ. Při zjištění, že mob. internet, který jsem si koupila v pondělí nefunguje a musím ho znova zaplatit, jsem se opravdu nas... Další pecka byla, že mobil začal taky stávkovat. Od soboty se mi odmítá připojit k síti. Opravdu nevím co s tím je. Sim kartu jsem vyndala, vyčistila a vrátila opět zpět. Nic. Opakovaná snaha připojit se na místní sít byla taky marná, takže momentálně jsem jak bez internetu tak i mobilního spojení se světem. Internet pravděpodobně vyřeším ale ten mobil mi bude asi stávkovat ještě nějakou dobu. Nevím co s tím a jsem tak trochu zoufalá. Ale jak by řekla jedna osoba mému srdci velice blízká "jsou to malé věci" That's true. Možná se teď divíte jak je možné, že jsem napsala a zveřejnila tento článek. Jednoduché vysvětlení. Po úporné snaze nalézt aspoň nějakou nezaheslovanou wi-fi se mi to povedlo! Je to sice nestále, každou chvilku mi to vypadává, to také náležitě ocením snůškou pikantních výrazů, ale díky že aspoň to!
Neděli jsem strávila jako typický Američan. Byla jsem v kostele, v shopping centru a na návštěvě u přátel. Má hostitelka je silně věřící, takže chodit do kostela je pro ní samozřejmé. Před pár dny jsem se bavili na téma křesťanství a já jsem ji na férovku řekla, že v boha nevěřím a jsem ateistka. Nicméně respektuji lidi, kteří v něco věří. Nemohla pochopit jak je možné, že nevěřím a hned mi začala vše vysvětlovat, že v Boha věřit musím, že neexistuje abych v něco nevěřila. Načež jsem ji řekla, že vyznávám víru v Jedi. Chvíli na mne nevěřícně koukala, ale pak jsem radši řekla že si dělám srandu. Dále jsem pokračovala o budhismu, že se mi líbí budhistická filozofie. Pro paní opět nepochopitelné. V duchu jsem si řekla, že by bylo asi lepší mlčet a přikyvovat všemu co mi řekne. Občas řekla věci, při kterých se mi ježily vlasy. Ale držela jsem se. Po dlouhém výkladu mi nabídla, že mě vezme do kostela v neděli. Já i přes to všechno souhlasila. Jednak jsem ji nechtěla urazit, ale také mě to tak trochu zajímalo. Jestli to bude skutečně takové, jaké to je ve filmech. Však to znáte. V 11 odpoledne jsem tedy vyrazili autem (tady se pěšky zásadně nechodí) do místního kostela. Při příjezdu ke kostelu jsem si všimla kolik lidí i přes velmi deštivé počasí přijelo. Zaparkovali jsme a šli dovnitř. Už ve vchodu nás přivítal místní pastor. Má hostitelka se s ním dobře zná. Mne hned představila a nechala mne s ním na chvíli. Hned mi žehnal, ptal se odkud jsem, že mám prý překvapivě dobrou angličtinu (to mne zahřálo u srdíčka:D) a ptal se, zda je naše země křesťanská. Napadla mne odpověď s vyznávání Jedi, ale tu jsem po pár vteřinách zavrhla. Přeci jen, dělat si "srandu" z pastora asi není moc dobrý nápad. Poté jsem byla představena ještě několika přátelům a usazena uvnitř haly kostela. Nepřišlo mi dvakrát, že se nacházím v kostele, spíš v nějakém divadle, kině, přednáškovém sále. Kostel byl nacpaný k prasknutí, věc nevídaná, ale zde naprosto běžná. Jakmile se všichni usadili, pastor (myslím že to je pastor) začal s projevem. Pak přišla na řadu hudební vložka. Všichni v sále povstali a začli zpívat v doprovodu kapely na pódiu, kde stál také pastor. Ve předu bylo obrovksé promítací plátno a na něm text písně. někteří během písně zvedali ruce, křišeli aleluja, thanx god, thanx Jesus atd. Opravdu bylo cítět, jak moc jsou tito lidé nábožensky založení. Já se tomu rozhodně nesměji, určitě to nějaký význam má. Po několika písních začalo něco na co jsem opravdu připravená nebyla. Pastor vyzval několik lidí ať jsou na pódium. Mluvil něco o křtění, a že tyto lidi dnes slavnostně pokřtí před všemi. Vzadu v pódiu byl zabudován malý bazének se schůdky. Prý je voda teplá, takže se nemusí bát. Postupně do bazénku začali chodit pozvaní lidé, něco málo řekli proč se nechávají pokřtít a poté byli pokřtěni potopením do bazénu. Chvíli jsem nechápavě koukala, ale po 15tém pokřtěném mě to až tak nefascinovalo. Po každém křtění nastal mohutný potlesk a výkřiky (štěstí nejspíš) Dále následoval nekonečný projev pastora o všem možném. Nebudu vás zatěžovat vším co si na nás pastor vymyslel. Projev gradoval, pastor už ani nekázal, pastor řval. Začínalo mi to být opravdu nepříjemné a protivné. Jednu chvíli jsem měla chuť vstát a odejít. Udržela jsem se a neučinila to. Konečně byl konec. Kázající vyzval každého ať obejme každého poblíž, já z radosti, že je už konec jsem objímání druhých ráda přijala a sama pár lidí objala. Je to celkem fajn pocit. Jen z mé strany to nebylo asi láskou k Bohu. Budiž mi odpuštěno. Po skončení mne má hostitelka Eliza pozvala na lunch do jedné typické americké restaurace. Nic okázalého. Objednala jsem si kuřecí tortilu s řeckým salátem. Porce obrovská, BB přežraná. Dále můj den pokračoval návštěvou Eliza's friends, už mi o nich několikrát říkala, hlavně kvůli jejich 3em sestrám. Bydlí ve stejné čtvrti, takže jsem za nimi vyrazili. Z venku malý ale uvnitř velice prostorný domek. Podotýkám že mají moc hezkou kuchyň. Jsou to portorikánci, takže byla slyšet především španělština. Tři sestry naštěstí moc španělsky nemluvili. Fajn americká angličtina na poslech. A jsou vážně milé. Hned jsem si vyměnili FB, ptali se mne na vše možné, pak jsem si zahráli jednu hru. No a nakonec jsem zhlédli movie. Musím říct, že tenhle den jsem si opravdu užila. Jsem obohacena o tři nové kamarádky a spoustu zážitků, které bych jako běžný turista neměla šanci zažít. Zítra opět škola, těším se. Vám přeji dobrou noc/ráno a děkuji za vaši přízeň!!

                                                                                                                                                BB.

Výprava do MoMa

Dnešek nebyl nijak zajímavý.Já vím, ne moc zrovna poutavý začátek.
Opět jsem si užívala města plnými doušky. Plán byl navštívit The Museum of Modern Art (MoMa). Nějak jsem si zvykla chodit pěšky, navíc jsem měla dostatek času, takže jsem zvolila klasickou "přepravu" nožmo. Pár zastávek v shops a jedné útulné cukrárně, kde jsem okusila pro mne už dostatečně známe makronky.

Z mého plánu, strávit několik hodin v MoMa nakonec sešlo. Důvod byl jediný. Hrozně dlouhá fronta. Chyba byla jít do muzea hned ráno, kdy se otevírá. Příště nebudu tak aktivní a přijdu odpoledne. Aspoň jsem obhlédla terén, takže už vím co a jak. Ale nebyla to tak marná cesta jak se teď může zdát. Mé kroky mne zavedly do MoMa's shop plného designových věcí a vychytávek. Hodně mi to připomnělo podobný shop jaký jsem navštívila v British Museum (London, of course) Nejvíc mne zaujaly šperky a ještě pár vtipných udělátek, asi tam pár dolarů nechám.

(MoMa's shop - taštička z keyboard čudlíků)

Cestou zpět ke škole BB objevila skvělý Urban shop (není to přesný název, ale vím kde to je, ha!)
Po škole jsem potkala Marii (francouzká kamarádka). Byly jsme domluvené, že v sobotu se půjdeme pražit na Long Beach, ale přijel jí do NY strýček, takže z toho sešlo. No slíbila, že příští sobotu jdeme, beru jí za slovo:D Tímto mé plány na zítřejší den totálně padly. Asi zůstanu doma na Long Islandu. Trochu si odpočinu od každodenního blázince (i když, já jsem si ten jablečný blázinec totálně zamilovala) a trochu se zrelaxuji. Co budu dělat v neděli to ví jen mé nedělní já. Ode mne pro dnešek vše.
Vlastně ještě jednu věc mám na srdci.
Možná to bude smrdět sebestředností, ale pokud čtete tenhle blog, něco vás zaujalo, na něco se chcete zeptat, tak není problém. Od toho tady jsou komentáře. Přece jen nějaká ta odezva je příjemná. je pravda, že blog píšu především pro budoucí BB, až bude stará a šedivá, aby si vzpomněla, že byla v New Yorku, ale určitě by mne potěšil nějaký váš ohlas. Thanx guys :-)  
Dobrou noc/ráno/dopoledne/odpoledne/večer !

                                                                                                                                                       BB.

Dnes?...9 mil v patách!

Co bylo dneska? Pátého dne jsem se rozhodla, že zkusím mé možnosti a dovednosti co e týče chůze a rozhodla jse mse jít z Central parku po 5th Ave až dolů k World Trade Center. Je to teda panečku kus! V tropickém počasí důrazně nedoporučuji! Ale i tak jsem nakonec ráda, že jsem tuhle trasu podnikla. Malý kousek cesty mne seznámil s Chine Town. Opravdu tam převládají číňané, jednu chvíli jsem měla dokonce pocit, že přece nemůžu být v New Yorku, když je jich tady tolik. Čím blíž jsem se přibližovala k WTC tím víc jsem se dostávala do míst, kde se převážně bydlí. V těchto místech je překvapivě velký klid - pro bydlení ideální. Na Washington Sq. byl mnou vyhlášen menší odpočinek. Uvelebila jsem se před vítězným obloukem (američani taky musí mít všechno:D) Vedle mne si hověl obrovský huňatý pes. Ležel na té samé velké mramorové lavičce jako já. Škoda že to nikdo nezachytil aparátem. Poté jsem si to zamířila kolem New York Uni, krásné budovy pro studium jako stvořené. Prošla jsem ulicí sice nenápadnou, ale přímo nabitou luxusem. Prada, Vera Wang a jiní. Hrozně se mi líbilo, že i když to byla celkem tichá a nenápadná ulice tak to ty obchody nijak nesráželo. Takový "tichý" luxus. Čím jsem se blížila víc k WTC tím víc jsem měla zvláštní až celkem nepříjemný pocit v žaludku. Přece jen 11.září si pamatuji po minutě a musím říct, že mě ten den dost zasáhl, i když jsem s tím neměla vůbec nic společného. Američan nejsem, příbuzný mi tam nezahynul. Každopádně je to pro mě citlivé. Emoce na sebe nenechali dlouho čekat a jakmile jsem dorazila k místu té hrůzy tak to na mě dolehlo. Dneska se tam už dávno staví a nikdo by asi neřekl, že zde stály Dvojčata. Zatavila jsem se u památníku obětí a stála jsem tam celkem dlouho. Před očima mi proběhly obrázky padajících věží. Pocit děsivý. Fakt zvláštní stát na takovém místě.

Poté jsem se propletla obrovským staveništěm, vběhla do World Financial Center a šla jsem se kouknout k moři. Prošla jsem hrozně krásným malým parčíkem, plným kravaťáků a najednou se přede mnou rozevřelo moře. Pak mi najednou došlo, že bych měla taky vidět Sochu svobodu, když už jsem u toho moře. A taky že jo. Po pár krocích se přede mnou vynořila. Z dálky vypadá opravdu majestátně. Jen se vžít do lidí co připluli z Evropy za "lepším" do Ameriky a první co uviděli byl tenhle krásný monument.

Jakmile jsem byla nasycena, odebrala jsem se do metra na mou první životní jízdou New Yorským metrem. Paní, respektive baba v budce dole v Subway byla krajně neochotná a nepříjemná. Nebylo jí rozumět. Já fakt nerozumím newyorskému huhlání, navíc když vám za zády hučí metro. Ono fakt v takové situaci není slyšet NIC. Poté co jsem zvýšila hlas a pozměnila mimiku obličeje jsem konečně obdržela nabytou Metro Card. Z Restor st. jsem se dopravila na 28th. a rovnou do školy. Po výuce se šlo s mou novou kamarádkou z Korey do jedné čínské restaurace na Madison Ave., ale z důvodu nenalezení jsme změnili plán na jinou čínskou na 7th. Musím říct, že to byl skvělý večer. Cestou domů byla už dost velká tma, takže jsem měla celkem obavy, abych došla v pořádku z Valley Stream Station až domů ( mám to cca 10 min).  Strach byl překonán, já živá a zdravá. Tímto se s vámi pro dnešek loučím, jako každý den totálně odrovnaná. GN&GM!

                                                                                                                                                      BB.

Times Sq., Central Park & 2 new friends.

A máme tady konec čtvrtého dne. Musím říct, že to bylo jak na houpačce. Po příjezdu do centra jsem zamířila přímo nahoru, tedy směr Times Square. Tam jsem sice už jednou byla, ale jen mrknout. Dnes bylo víc času, takže byl využit pro tento účel. Má představ a Times Sq, kterou jsem si udělala díky pár filmům a pár záběrů z CNN, CBS a tak podobně se celkem liší s realitou. T-Sq. je obrovské ( tv Hrozně zkresluje!) na "hlavním" místě, které se nachází nahoře na náměstí je vyvýšená jakoby tribuna, kde si lidé sedají a zevlují, skvělý nápad! No a několik tras silnice je na náměstí přebarvených na zeleno a slouží jako pěší zóna. Dokonce je na téhle pěší zóně několik křesílek se slunečníky. Takže jsem toho pochopitelně opět využila a posadila se uprostřed rušné křižovatky, kterou T-Sq bezesporu je. Musím zdůraznit, že je to naprosto geniální relax, i když vám to možná příjde padlé na hlavu. Ano, dá se úžasně zrelaxovat když kolem vás projíždějí nekonečné kolony aut, busů a náklaďáků, řvou poblíž policajti a sem tam projede houkající sanitka či hasiči. Opravdu to jde a funguje, nechápu jak:D

Poté jsem se přesunula do parku, ale ne tak ledajakého. Byl to sám slavný a obrovský Central park. Je to park s naprosto jedinečnou atmosférou. Ještě pře tím, než jsem do něj zavítala mne zastavila celkem oškliví, ale i tak slavná budova - Trump Tower. Musím konstatovat, že je opravdu nevzhledná. Taková lepší socialistická budova. Prostě fuj. Ale i tahle ohava má své kouzlo. Ale zpět k C-parku. Jakmile jsem do něj vstoupila tak mě ovál příjemný chladivý vánek. Podotýkám v New Yorku! Úžasné. Po pár krocích jsem stála u něčeho u čeho jsem si přála stát hrozně dlouho. U takové té skály. Já vím, nic vám to neříká nejspíš. No, prostě je to velký placatý kus skály napuštěný v dolní části Central parku. Totálně to bije do očí a upoutá to veškerou pozornost. Je to až magické místo. Neváhala jsem a na skálu jsem se vyškrábala. Už při škrábání se jsem zjistila že to musí být skvělé odpočinkové místo. Usadila jsem se, přede mnou stromy, hned za nimi řada mrakodrapů. Takové klasické panorama z Central parku, které jsem znala z fotografií. Mí tak deku a plavky, tak bych tady byla schopná strávit minimálně půl dne. Pod skálou bylo obrovské dětské hřiště, ale né takové jaké máme u nás. Tohle je naproto jiný level. Nemít rozum, tak zapomenu, že je mi 19 a jdu si hrát taky! Kousek od skály jsou asi tři hřiště na americký fotbal, trávník jako ze škatulky.

Po neurčitém čase jsem se rozhodla, že je na čase jít směrem dolů zpět na 7th ave. Cestou jsem se zastavila po marném hledání Pret v jedné kavárně-sendvičárně, název si už nepamatuji. Dala jsem si sendvič s hovězím a rucollou a čímsi ještě. Asi v tom byl sýr nebo co. Byl velký, až moc, takže jsem snědla půlku a zbytek bye bye.
No a teď k školní části dne. Dneska se můj život obohatil o dvě nové přítelkyně. Jedna se mnou chodí do třídy, jmenuje se Stella (jako mé milované Belgiské pivo, ale to jsem se jí "bála" říct:D), je z Jižní Koreje a zatím se zdá hodně v pohodě. Zítra spolu jdeme po skole na dinner (těším se) No a druhá, to je celkem náhoda. Cestou domů vedle mě stála slečna. Pochopitelně nějak jsem si jí nevšímala. No a přijdu domů a za hoďku přišla návštěva. Přišla mé hostitelky kamarádka a koho nepřivedla. Slečnu z metra. Jmenuje se Marie, je to Francouzka a je z Bretaně (někde tam:D) no a jdeme spolu v sobotu na Long Beach si pořádně po americku opražit kůži (těšim se). Pro dnešek vše. Já si přeju dobrou noc a vám podle libosti.

                                                                                                                                                       BB.

Pár dopoledních postřehů z NY

Dobré ráno a je mi jedno že v Čechách je odpoledne!:D Zrovna sedím na dolním rohu Central Parku, konečně jsem se odhodlala sem jít. Pěšky. Už bych si konečně měla pořídit Metro Card, je to akutní, protože jsem po NYC nachodila určitě desítky km. A to nepřeháním. Podepsalo se to na noháh - dva oteklé puchýře se na mě smějí každý večer ve vaně.  Mám pár postřehů takže je sem hodím. Ranní cestou na Penn Station mě úplně dostalo, jak téměř  každý ve vlaku trávil čas na iPadu. Ta věcička mě dneska tak nadchla, že je nevyhnutelná její koupě! (nevím kdy a nevím kde na to vezmu:D) Celou cestu jsem fascinovaně hleděla na iPad pána vedle mne sedícího. Projížděl všechno možné včetně zpráv. To šílenství v Londýně je teď plná televize a net. Jediné slovo, které to vystihuje je psycho. Něco takového jsem spíš čekala tady v NY, ale v LNDN?
Další postřeh z dnešního dopoledne je fakt, že pokud jste turista a nechcete, aby vás na každém rohu ulice otravoval nějaký ňouma s letákama, a aby na vás hulákal kdo ví co ještě, oblečte se co nejvíc výstředně. Já si dneska na sebe vzala celkem crazy legýny a jednoduchý top bez ramínek a světe div se! Konečně jsem měla pokoj. Infiltrace splněna, zítra na sebe navleču něco podobného.
Bod třetí se točí kolem řízení dopravy policistkou. To bylo teda něco! Nad Times Sq. je dost rušná a velká křižovatka a dneska na ní nefungoval ani jeden semafor. U nás by to byla katastrofa. Tady se doprostřed postaví malá dáma snědé pleti v policejní uniformě a vše funguje jako kdyby ani žádná porucha nebyla. Awesome. Možná je to malá věc, ale já sem si nechala kvuli ní ujít tři bíle packy (v USA mají místo červených a zelených panáčků na přechodě buď červenou nebo bílou packu) Další super věc je, že nemusíte nutně čekat na bílou hnátu, takže něco podobného jako v Londýně nebo v jiných světových metropolí.
Zrovna mám 10:42 a.m. Nic se mi nechce, takže hodlám ještě nějaký ten čas zevlovat v jednom bistru-bufetu, říkejme tomu jakkoli. Ten hovězí sendvič co jsem si objednala už nemůžu. Je moc velký a už je při mé smůle studený, tudíž ne tak dobrý jako za tepla. Uvažuji, až se přemůžu, že bych vyrazila do Central Parku to tam trochu sjet okem, ale kdo ví. Mám cca 4 a něco hod. na cokoli. Pak se odebéři do školy, ale dneska je den, kdy se mi nic nechce. Nejradši bych šla spát. Je možné, že na mě doléhá ten časový posun. Večer mého času upnu kraťoučké video z Times Sq. a možná ještě nějaké ty fotky, aby se neřeklo. Have a nice day!
                                                                                                                                             
                                                                                                                                                           BB.

Den třetí, aneb miluju Pret!

Třetí den byl ve znamení prvního dne louskání angličtiny. Vtipné bylo že já hloupá přeměnila 2:30PM (američani nepíšou 14:30) jsem si spletla s 12:30 takže jsem si vesele jela do centra v 10AM. Ale co, aspoň jsem pocourala a vyrobila konečně nějaké fotky. V plánu bylo zahrnuto i "výšlat" na Empire State, but I was overeating, so I desidet to go there tomorrow. Napadl mě geniální nápad a to, že strávím zbylý volný čas v nějaké kavárně-sendvičárně. Do oka mi padl Pret A Manger. Tenhle řetězec si mě získal už v Londýně. No a musím říct že jsem si to tam po dnešní návštěvě zamilovala. 2 hodiny "žraní" a surfování na rohu ulice (je to tam zcela prosklené, takže jsem měla možnost pozorovat cvrkot z ulice v pohodlné kožené polstrované sedačky. Po zjištění že se už několikrát obměnily zákazníci a já tam sedím jak nějaká Carrie, které Aiden předělává byt (sorry, tohle jsem si nemohla odpustit:D), jsem usoudila, že je načase zdvihnout kotvy a trochu protáhnout prosezenou zadnici. Vydala jsem se směrem k Empire, pak jsem zahla, šla kousek po 5th Avenue a vrátila se zpět jinou ulicí na 7th Avenue. Při cestě zpět jsem procházela dost zvláštní st. . Dá se říct, že to byla asi ulice zahradníků. Na chodníku místo lidí stály samé keře, stromy a květiny nejrůznějších druhů. Byla to fakt parádní podívaná. Nikdy bych si nepomyslela, že něco takového může být zrovna v NYC.
Byl čas jít na hodinu, takže jsem neotálela a vydala se k budově mé školy. Při příchodu jsem šla rovnou na studijní oddělení. Ráda bych chodila na ranní hodiny, ty odpolední mi akorát zabijou čas, který bych ráda využila jinak. Slečna v kanceláři mi ochotně vyhověla, takže od příštího úterý budu chodit od půl deváté, cool!
Když jsem šla do třídy tak už byla tak z poloviny obsazená. Je to celkem malá, ale útulná, moderně vybavená místnost s interaktivní tabulí vepředu. Přivítala mě slečna (později se z ní vyklubala naše lektorka) Posadila jsem se a čekala až začne hodina. Překvapení bylo, že do třídy přišla i slečna (češka), kterou jsem potkala včera. Jinak národností složení je asi takové: Španělky, Japonky, pravděpodobně Francouz a ještě další ale to jsem nějak nechytla odkud jsou, tak snad příště. Téma dnešní lekce bylo 'jobs". Skvělý, každý něco řekl, řada přišla i na mne. Proslov o tom co bych všechno chtěla dělat lektorku asi zaujal (tvářila se tak) No, zatěžovat vás tím co jsme dělali pak nehodlám. Ale byla to sranda...na první den. Jsem zvědavá jak to bude dál! Po konci školy jsem ještě chvátala do Pret pro ten jeden sendvič se sušenou šunkou, parmazánem, rucollou a salátem hlávkovým - božský! A taky mě čekal nákup mé první Americké Vogue. Sice jí už mám křížem krážem prošlou (ať žije vogue.com!), ale mít papírovou verzi to jsem si nemohla nechat ujít. Doufám, že stihnu i tu zářijovou! Poté se konal úprk na Penn Station a frr Long Island Train domů. Dneska jsem musela poprvé přestupovat na Jamaica station, protože to nebyl přímý vlak. Zdrželo mě to asi o půl hoďku, ale co..svět se mi nezboural. Z Valley Stream station jsem šla opět pěšky domů, ale jinou, kratší cestou.
Z počátku to vypadalo, že zabloudím, ale díky mému super orientačnímu smyslu (díky bohu za něj!:D), jsem tu Hollywood ave. našla! Pro dnešek je to vše. "See" ya & GN ! :-)

                                                                                                                                                          BB.

Foťák v akci, konečně.

Valley Stream Station

Empire State

Total Chill

Uprostřed křižovatky menší snaha o botanickou. Povedené!

Jdu si tak po ulici a najednou tohle.

Máme 9. srpna. Zrovna čekám na mou první lekci eng. v Embassy CES. 

Tohle je pár fotek z dnešního dopoledne. Enjoy it!