Co bylo dneska? Pátého dne jsem se rozhodla, že zkusím mé možnosti a dovednosti co e týče chůze a rozhodla jse mse jít z Central parku po 5th Ave až dolů k World Trade Center. Je to teda panečku kus! V tropickém počasí důrazně nedoporučuji! Ale i tak jsem nakonec ráda, že jsem tuhle trasu podnikla. Malý kousek cesty mne seznámil s Chine Town. Opravdu tam převládají číňané, jednu chvíli jsem měla dokonce pocit, že přece nemůžu být v New Yorku, když je jich tady tolik. Čím blíž jsem se přibližovala k WTC tím víc jsem se dostávala do míst, kde se převážně bydlí. V těchto místech je překvapivě velký klid - pro bydlení ideální. Na Washington Sq. byl mnou vyhlášen menší odpočinek. Uvelebila jsem se před vítězným obloukem (američani taky musí mít všechno:D) Vedle mne si hověl obrovský huňatý pes. Ležel na té samé velké mramorové lavičce jako já. Škoda že to nikdo nezachytil aparátem. Poté jsem si to zamířila kolem New York Uni, krásné budovy pro studium jako stvořené. Prošla jsem ulicí sice nenápadnou, ale přímo nabitou luxusem. Prada, Vera Wang a jiní. Hrozně se mi líbilo, že i když to byla celkem tichá a nenápadná ulice tak to ty obchody nijak nesráželo. Takový "tichý" luxus. Čím jsem se blížila víc k WTC tím víc jsem měla zvláštní až celkem nepříjemný pocit v žaludku. Přece jen 11.září si pamatuji po minutě a musím říct, že mě ten den dost zasáhl, i když jsem s tím neměla vůbec nic společného. Američan nejsem, příbuzný mi tam nezahynul. Každopádně je to pro mě citlivé. Emoce na sebe nenechali dlouho čekat a jakmile jsem dorazila k místu té hrůzy tak to na mě dolehlo. Dneska se tam už dávno staví a nikdo by asi neřekl, že zde stály Dvojčata. Zatavila jsem se u památníku obětí a stála jsem tam celkem dlouho. Před očima mi proběhly obrázky padajících věží. Pocit děsivý. Fakt zvláštní stát na takovém místě.
Poté jsem se propletla obrovským staveništěm, vběhla do World Financial Center a šla jsem se kouknout k moři. Prošla jsem hrozně krásným malým parčíkem, plným kravaťáků a najednou se přede mnou rozevřelo moře. Pak mi najednou došlo, že bych měla taky vidět Sochu svobodu, když už jsem u toho moře. A taky že jo. Po pár krocích se přede mnou vynořila. Z dálky vypadá opravdu majestátně. Jen se vžít do lidí co připluli z Evropy za "lepším" do Ameriky a první co uviděli byl tenhle krásný monument.
Jakmile jsem byla nasycena, odebrala jsem se do metra na mou první životní jízdou New Yorským metrem. Paní, respektive baba v budce dole v Subway byla krajně neochotná a nepříjemná. Nebylo jí rozumět. Já fakt nerozumím newyorskému huhlání, navíc když vám za zády hučí metro. Ono fakt v takové situaci není slyšet NIC. Poté co jsem zvýšila hlas a pozměnila mimiku obličeje jsem konečně obdržela nabytou Metro Card. Z Restor st. jsem se dopravila na 28th. a rovnou do školy. Po výuce se šlo s mou novou kamarádkou z Korey do jedné čínské restaurace na Madison Ave., ale z důvodu nenalezení jsme změnili plán na jinou čínskou na 7th. Musím říct, že to byl skvělý večer. Cestou domů byla už dost velká tma, takže jsem měla celkem obavy, abych došla v pořádku z Valley Stream Station až domů ( mám to cca 10 min). Strach byl překonán, já živá a zdravá. Tímto se s vámi pro dnešek loučím, jako každý den totálně odrovnaná. GN&GM!
BB.
Žádné komentáře:
Okomentovat