The Last Days in New York City

Omlouvám se za dlouhou odmlku ale nedalo se jinak.
 Mám pro vás útržkovytý výtah  mé paměti, který se točí kolem posledních pár dní v NYC. Bylo to především o lítání po celém Manhattanu a shánění darů pro ty nejdražší plus nákupy pro mě samotnou. Řeknu vám, po dvou dnech jsem toho měla až po krk. Přišly mi v hod ty malé parčíky rozeseté po celém centru, kde byla možnost složit napuchlé nohy a dát pohov rukám ověnčenýma nákupními taškami.Navštívila jsem všechny ty velké nákupní domy. A usoudila jsem, že konkrétně do Macys už v životě nepáchnu. Že Century 21 je tak trochu ráj pro všechny milovníky neuvěřitelných slev jsem pochopila při nákupu dvou košil (C.K. a Michael Kors), které každá stála původně 180$ a já jsem je získala každou za velice krásných 29$. V den odletu, tedy sobotu (3.9) jsem měla poslední meeting wiv Danny, ale nakonec z toho sešlo a potkali jsem se jen ve Starbucks. Musel jít do práce. Škoda, tenhle skvělý Newyorčan mi bude fakt chybět! Vzhledem k tomu že jsem neměla co dělat, tak jsem se vypravila v Public Library, na místo, kde si Carrie měla brát Božského, ale jak my zasvěcené víme, tak ze svatby sešlo.

Public Library

Grand Terminal Station & Chrysler Building

 A že je to vskutku nádherné místo pro takovou událost. Poté mé kroky směřovaly za knihovnu na neveliký čtvercový park Bryant. Při mém newyorském štěstí zrovna probíhala freejoga. Být sportovněji oblečena tak neváhám a připojím se. Ono samotné pozorování bylo zábavné. Představte si, že stojíte na krásně upraveném trávníku, kolem vás stojí sem tam židle a před vámi sedí kolečko lidí, poblíž stojí bubeník a bubnuje jogistům do rytmu a v pozadí jsou kolem vás mrakodrapy. Přišla jsem si jak Alenka v říši divů. Zanechalo to na mě opravdu dojem. Opět to dokazuje celkovou ulovněnost lidí ve městě. Mé další kromě směřovaly k vůbec nejkrásnější budově v New York City, Chrysler Building na 42st. u Grand Central Station. Ta budova je tak impozantní a krásná!
Při tom postávání mi došlo, že tohle jsou mé poslední hodiny ve městě, které mi stihlo za ten měsíc hodně přirůst k srdci. Ale jak zakončit tenhle skvělý měsíc? Volba padla na Central Park. Pomalým krokem po Páté ku největší zelené ploše ve městě. Musela jsem si tuhle neopakovatelnou Central's atmosféru naposled vychutnat.
Nakonec jsem došla do altánku v dolní části parku. Shodou okolností to byl altánek, kde byla Carrie a Miranda na usmiřovací svačině (pokus si pamatujete scénu, kdy Carrie řeší s Mirandou Mirandino setkání se Steavem....ehm..:D) Tak jsem si tam sedla, a nějak to na mě celé dolehlo. Do uší jsem si pustila nějaké pecky od Sinatri, a pak tu stále aktuální pecku do Keyes, Empire state of mind. Verzi s Jay-Zem jsem si pustila při definitivně poslední procházce zpět na Penn Station přes 7.ave. A zapnula jsem si jé kde jinde než na Times Square.

V Central Parku

"Doma" na Valley Stream jsem ještě na rychlo dobalovala můj kufr, který jaksi ztěžknul. To se potvrdilo na odbavovacím, kde se z 40 liber najednou stalo liber 70. Limit byl 50, takže jsem rychle a ve stresu vybalovala před chlápkem od celního věci z kufru a hledala tu těžkou věc, která by se dala přehodit do příručního zavazadla. Po půl hodině mi konečně cvaklo, že by to mohly být ty 3 Vogue, které jsem si prostě musela ze států odvést. A taky že jo. Celá šťastná jsem je vytáhla a přehodila. Celník se jen tak ušklíbl a pustil mě. Ta fronta za mnou se asi už moc nesmála :D
U brány G20 jsem po více než měsíci konečně slyšela češtinu. Upřímně, nevím zda jsem byla ráda či nikoliv. V letadle mi definitivně došlo, že tohle je konec. Pocity se ve mě míchaly jak cocktail v shakeru. V okamžik, kdy se letadlo ztěžka odlepilo z Americké půdu (stejně to bylo i u mne) jsem nemyslela absolutně na nic. V letargii jsem byla následující 3 hodiny, pak jsem usnula. Probudila jsem se někde před Irskem. A štěstí že právě tam. Byla ještě tma, ale nad obzorem se tvořila uzoučká světlá linka. Začínal úsvit nad Evropou. Po pár minutách se z úzké linky vylévaly barvy do tmy nad obzorem. Odstíny modré, fialové a zelné, které postupně přecházely do oranžové, žluté a bílé. 30 minutová podívaná, na kterou do konce života nezapomenu. Tahle má výprava nemohla skončit lépe! Nevěřícně jsem zírala z malinkého okénka Airbusu a se zatajeným dechem pozorovala úsvit.
A co závěrem? Mám za sebou jednu z nejlepších dosavadních životních zkušeností. Plno nových přátel, nezapomenutelné scenérie a obrazy v hlavě. Plno nových chutí a vůní. 100% doporučuji. Jen se nebát a jet/letět. Ať už jsou to Spojené Státy či jiná destinace. Ode mne je to prozatím vše. Úžívejte toho krásného bohužel již podzimního počasí co máme venku a mějte se krásně!

                                                                                                                                                          BB.